Gino Leurini

Gino Leurini má na svém kontě osmnáct filmů, skutečným hercem ale nikdy nebyl, spíše jen odpovídal dobovým požadavkům filmařů na vhodný typ mladého hrdiny, počátkem padesátých let 20. století nicméně získal značnou popularitu. Pochází z Říma a poprvé se k filmování dostal díky účasti v konkurzu, po němž byl obsazen do menší role ve filmu ZÁKON KRVE (Legge di sangue, 1948), hned nato pak dostal větší příležitost jako student Garrone v dramatu SRDCE (Cuore, 1948). Možnost stvrdit pověst nadějného mladého herce dostal pak jako zamilovaný student Franco v melodramatickém milostném příběhu ZÍTRA JE PŘÍLIŠ POZDĚ (Domani è troppo tardi, 1950); tento film byl ve své době v Itálii velmi úspěšný a v kinech jej vidělo přes osm miliónů lidí, nutno ale přiznat, že i když hrál hlavní roli, na plakátech byl uveden až za velkými hvězdami typu Vittoria de Sicy nebo Lois Maxwell. Několik miliónů diváků opět Gina Leuriniho vidělo po boku slavného komika Toto v komedii STRÁŽNÍCI A ZLODĚJI (Guardie e ladri, 1951). Z pohledu českého diváka je zajímavostí, že před kamerou se setkal i s českou hvězdou Lídou Baarovou (POMSTA BLÁZNIVÉ ŽENY – La vendetta di una pazza, 1951). Na druhou stranu, Leuriniho jediná titulní role v historickém příběhu benátského trubadúra ze 14. století zůstala bez většího ohlasu (LE MERAVIGLIOSE AVVENTURE DI GUERRIN MESCHINO, 1952). Historický kostým pak oblékl ještě v několika dalších filmech, ale již jen ve vedlejších rolích (ANITA GARIBALDI – Camicie rosse, 1952; KRÁLOVNA ZE SÁBY – La regina di Saba, 1952). Příležitostí ubývalo, zmenšoval se i rozsah rolí a Gino Leurini závěrem padesátých let svou hereckou kariéru ukončil, od té doby žije v soukromí.