Szczepan Baczyński

Szczepan Baczyński se narodil 16. prosince roku 1901 ve Varšavě, kde také vyrostl a roku 1926 absolvoval dramatické oddělení místní Hudební konzervatoře. Jeho divadelní začátky jsou spojeny s Městským divadlem v Bydhošti, kde však pobyl pouhé dva roky. Po návratu do rodné Varšavy se stal jedním ze zakladatelů legendárního loutkového divadélka "Baj" v místní čtvrti Żoliborz. Později prošel několika dašími varšavskými divadly (Athenaeum, Teatr im. Stefana Żeromskiego) a spolupracoval také s Redutou, kterou vedl Juliusz Osterwa. V roce 1934 byl vyslán tehdejším Ministerstvem zahraničních věcí do Lotyšska, kde působil jako kulturní atašé Polské republiky. Po napadení Polska bojoval se aktivně účastnil obrany země a jen s velkým štěstím se mu povedlo vyhnout se zajetí. Přes Rumunsko se dostal do Francie a posléze pak do Londýna, kde působil v polské první obrněné divizi na postu uměleckého vedoucího. Z tohotu titulu S. Baczynski pořádal koncerty a divadelní představení pro vojáky (Francie, Belgie , Holandsko). Těsně před svým návratem do vlasti se roku 1945 seznámil s všestanně talentovaným Leonem Schillerem, s nímž pro potřeby polských vyhnanců založil v německém městě Lingen (Ems) Teatr Ludowy im. Wojciecha Bogusławskiego. Koncem roku 1945 se Baczynski konečně mohl vrátit do vlasti a navázat na svoji předválečnou uměleckou činnost. Jeho přičiněním se znovu dětským divákům otevřelo divadélko "Baj", jehož ředitelem se Szczepan Baczyński na krátkou dobu (1946 - 1948) stal. V padesátých letech působil nějaký čas také jako režisér a umělecký vedoucí Dramatického divadla ve Wroclawi, později se ale vrátil zpátky do hlavního města, kde vystřídal několik angažmá a v letech 1956 - 1960 pracoval jako ředitel divadla Gulliver. Do světa filmu poprvé pronikl v roce 1953 rolí novináře ve snímku "Domeček z karet" a od té doby byl častým hostem jak stříbrného plátna, tak později i televizních obrazovek. Přesto stále zůstával hercem převážně divadelním, a mimoto proslul i jako významný pedagog varšavské Akademie múzických umění, v jejímž čele dlouhých 20 roků (1950 - 1970) stál jako prorektor. Během svého života získal mnoho uměleckých i osobních ocenění a byl jmenován zasloužilým umělcem. I ve vysokém věku žil velmi aktivn: poskytoval rozhovory, účinkoval v drobných rolích na divadle, natáčel filmy ... Konec jeho života zapřičinila dne 9. ledna 1989 dopravní nehoda, při níž byl 88-letý umělec během návratu z rozhlasového vysílání sražen na značeném přechodu pro chodce nepozorným řidičem.