Henri Decoin

Talentovaný filmař a plodný tvůrce s bohatou filmografií čítající padesát zrežírovaných filmů Henri Decoin je dnes neprávem opomíjen, a i když se výrazným způsobem podílel na utváření charakteru francouzské kinematografie od předválečného období až do poloviny 60. let, v povědomí veřejnosti zůstává spíše jen jako první manžel slavné herečky Danielle Darrieux. Henri Decoin se narodil v Paříži a pocházel z prostých poměrů (jeho otec byl ochrnutý a nezaměstnaný). Vyrůstal v početné rodině a nedostatek finančních prostředků mu nedovolil dokončit školu, načež se začal věnovat sportu. Zvláště v plavání dosáhl úspěchů a v roce 1912 reprezentoval Francii na olympijských hrách ve Stockholmu. První světové války se zúčastnil jako příslušník letectva a získal několik vyznamenání včetně řádu Čestné legie. V roce 1915 se také poprvé oženil, o jeho první manželce Hélene Raye, o její osobnosti se ale dostupné zdroje zmiňují jen zřídka. Po skončení první světové války se Decoin vrhnul na pole sportovní žurnalistiky. Od novinařiny nebylo daleko k dalším oblastem spojeným s psaním a v polovině 20. let se Henri Decoin začal prosazovat jako autor filmových scénářů. Jeho první prací byl scénář k filmu se sportovní tématikou KRÁL PEDÁLŮ (Le roi de la pédale, 1925). Pro různé režiséry (například Victor Tourjansky nebo Carmine Gallone) pak napsal scénáře k několika dalším němým filmům a v branži se seznámil také se svou druhou manželkou Blanche Montel (1902-1998), která byla jednou z hvězd francouzské němé éry. Vzali se v roce 1927 a z jejich šestiletého manželství pocházel syn Jacques Decoin. Několikaletou spoluprací s filmem nabyl Henri Decoin mnohé a cenné zkušenosti, počátkem 30. let se pak pustil do samostatné práce. Jeho první režií byl film MODRÉ NEBE (Les bleus du ciel, 1933), k němuž si také sám napsal scénář; v tomto příběhu šampióna sportovního letectví zúročil své vlastní zkušenosti s létáním z první světové války. Mimořádně úspěšné období prožil Henri Decoin ve druhé polovině třicátých let. Po rozvodu s Blanche Montel (1933) se v roce 1935 podruhé oženil se začínající herečkou Danielle Darrieux (*1917) a po dobu trvání jejich manželství (1935-1941) spolu natočili sedm filmů. Z jejich společné filmografie zasluhuje zmínku drama ZNEUŽITÍ DŮVĚRY (Abus de confiance, 1937), spíše se ale orientovali na konverzační veselohry. Kromě vlastní režie pracoval Decoin nadále i jako scénárista pro jiné režiséry (například Jean Dréville), ve třicátých letech napsal také několik divadelních her. Po okupaci Francie podepsal Henri Decoin smlouvu s německou společností Continental Film a pod její hlavičkou realizoval nenáročnou společenskou komedii PRVNÍ DOSTAVENÍČKO (Premier rendez-vous, 1941), což byla poslední spolupráce s Danielle Darrieux před jejich rozvodem. Film sice nedisponoval vyššími uměleckými hodnotami, ale zaznamenal mimořádný úspěch a němečtí producenti byli maximálně spokojeni. Kromě Francie byl uveden i v dalších zemích ve sféře vlivu fašistického Německa, tedy ve značné části Evropy. Z Decoinových šesti filmů natočených během války výrazně vyniká justiční drama NEZNÁMÝ V DOMĚ (Les inconnus dans la maison, 1942), které je dnes známé díky mladšímu remaku z roku 1992 s J. P. Belmondem v hlavní roli. V průběhu války se Decoin také naposledy oženil a se svou čtvrtou manželkou Juliette Decoin měl dvě děti. Stejně jako jiní režiséři pracující pro společnost Continental Film, tak i Decoin byl po osvobození po nějakou dobu zbaven možnosti pracovat, k filmové režii se ale vrátil již v roce 1946 s dramatem ĎÁBLOVA DCERA (La fille du diable, 1946). Potom znovu točil i několik filmů ročně, opět pracoval se svou bývalou manželkou Danielle Darrieux, oslovil také Jeana Gabina, který hrál hlavní roli například ve filmu KDYŽ JE V PAŘÍŽI NOC (Razzia sur la chnouf, 1955). Velkým komerčním triumfem byla komedie FOLIES BERGERE (1957), která byla v roce 1957 pátým nejúspěšnějším titulem v kinech. Podobný úspěch si pak Decoin zopakoval ve dvou na sebe navazujících filmech v hlavní roli s Françoise Arnoul KOČKA (La chatte, 1958) a KOČKA VYTAHUJE DRÁPY (La chatte sort ses griffes, 1959). Z pozdní Decoinovy filmografie je i u nás dobře známý dobrodružný historický příběh ŽELEZNÁ MASKA (La masque de fer, 1962). Úplně posledním filmem byla kriminálka s oblíbeným detektivem NICK CARTER VŠECHNO ZNIČÍ (Nick Carter va tout casser, 1964). V průběhu dvaceti let po válce natočil Henri Decoin třicet filmů, s jistotou se pohyboval v jakémkoli žánru, realizoval komedie, psychologická dramata, kriminálky, historické filmy i muzikály. Jako samouk získal značnou zručnost a kritika uznávala technickou dokonalost jeho filmů, na druhou stranu byl často pranýřován za nízké umělecké ambice. Henri Decoin zemřel v Paříži 4. července 1969 v důsledku nezdařeného chirurgického zákroku. Ze čtyř manželství měl celkem tři děti, nejmladší syn Didier Decoin (*1945) je úspěšným spisovatelem a scénáristou. Právě jeho zásluhou byl knižně zpracován i životopis Henriho Decoina vydaný v roce 2006 pod názvem Henri nebo Henry: příběh mého otce (Henri ou Henry: le roman de mon pere).