Branislav Hronec

Slovenský hudebník, skladatel, hudební režisér a dirigent Baňo Hronec, vlastním jménem Bronislav Hronec, se narodil 22, prosince roku 1940 v obci Hronsek, která leží asi 10 km jižně od Bánské Bystrice na levém břehu Hronu. Od dětství se vyznačoval mimořádným hudebním nadáním. Po základní škole byl v roce 1955 přijat na Státní konzervatoř v Bratislavě, kde studoval hru na akordeón a klavír. Ještě jako student konzervatoře se zapojil do muzicírovaní amatérského jazzového uskupení a jam sessions pořádaných v bratislavské kavárně Reduta /1957-1958/ a Tatra revue /1959-1961/. Byl jedním ze zakladatelů jazzového uskupení West Coast Combo ve složení Miloš Jurkovič-flétna, Juraj Fazekaš-violoncello, Braňo Hronec-klavír Jiří Škvařil-bicí, které bylo především inspirováno hudbou Charlese Hamiltona a Oscara Petersona. V této době se projevil výrazněji jeho kompoziční talent, když složil jazzové skladby Lunik II. /1959/ a Kaftan /1960/. Přímo zvrat nastal v roce 1961, když vytvořil uskupení Bratislavské jazzové studio, zaměřené na mainstreamový jazzový projev, nezávislý na inspiračních zdrojích a konkrétním hudebním vzoru. V této počáteční sestavě se již objevil i později známý hráč na basovou kytaru Anton Gondolán a na tenorsaxofón Miroslav Večeřa. Na soutěži tvořivosti mladých kapel získalo uskupení dvakrát 1. místo v letech 1961 až 1962. Své skladatelské schopnosti rozvíjel i dalším studiem na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě pod dohledem profesora Alexandra Moyzesa, kterou ukončil absolutoriem v roce 1969. Zásadní zvrat v kariéře Braňo Hronce přišel s podzimem roku 1963, kdy vytvořil hudební těleso, Skupinu Braňo Hronce, nejprve v rozsahu sexteta a později již orchestru. V letech 1963 až 1981 procestovali v tomto složení doslova celou Evropu, částečně i Asii. V letech 1968,1970-1973 a 1975 přispěli svým skvělým výkonem k vysoké hudební úrovni Bratislavské lyry. V roce 1966 se představil se svým hudebním tělesem a současně i jako vůbec první československý hráč na klávesy známé jako hammondky na Jazzovém festivale v Praze. Těžiště hudební produkce Skupiny Braňo Hronce se postupně stával jazz-pop, který představoval protiváhu jednoduchém písničkaření. Skupina Braňo Hronce se projevila i jako jedna z prvních hudebních skupin, která kombinuje hudební a choreografické prvky a využívá promyšlené světelné doplnění celého výsledku, přibližující se zahraniční konkurenci. Od roku 1985 do roku 1990 byl Braňo Hronec dirigentem Tanečního orchestru Československé televize. V roce 1990 se stal pedagogem, oboru kompozice na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě až do roku 1997. Po roce 1997 se věnuje pouze komponování a ve svobodném povolání. Během své dlouholeté kariéry složil řadu dosud známých melodií k písním , jako např.: Lampy už dávno zhasly; Mr. Morse /1964/; Telegrafný klúč /1963/; Kvetinárka; k celé LP Natrhaj mi dášť /s texty Kamila Peteraje/ a dal. Nezůstal nic dlužen ani své lásce k jazzu, když složil např. komorní jazzovou skladbu Džezová štúdia; Téma pre Hammond; Návraty aj. Jako autor hudby k povídkovému filmu Dialógy /1967/ se prosadil v době, kdy se jeho hudební aranžmá i skladby realizovaly u různých televizních relací, zejména po roce 1970 jako např.: 7 x Braňo Hronec /1971/; Braňo Hronec v študiu 2 /1984/, Hudobné študio M /1985/ a dal. Erkul