Pavel Kotzian

Pavel Kotzian coby skladatel filmové hudby nejvíce spolupracoval s režisérem Z. Lovečkem Lichtagem, pro nějž složil hudbu hned k několika dokumentárním filmům, ať bylo Hledání křišťálového světa; Carcharias - Velký bílý či Tanec modrých andělů; Mýtus jménem žralok nebo ke snímku Zajatci bílého boha; který se pravděpodobně stal jeho poslední filmovou prací. Mimo Lichtaga spolupracoval Kotzian jako skladatel i s režisérem F. Renčem na jeho dílku Pokoj bez oken; nebo na dokumentech Z. Cejnkové Římané za humny a Byl jsem na pohřbu Lenina. Vyjma skladatelských aktivit se čas od času Kotzian objevil i před kamerami a to buď jako hudebník nebo jako zpěvák, čehož důkazem mohou být jeho vystoupení s rozličnými hudebními formacemi, s nimiž hrál. Díky tomu se Kotzian objevil například v soutěžním programu Caruso show; v hudebně – zábavných programech Hvězdy na Vltavě a Zlatá hokejka nebo i v talk – show programech Noc s Andělem, Prima jízda či Sama doma. Pavel Kotzian hudebně působil a koncertoval v zahraničí, především ve Spojených státech a v Německu, ale ani domácím posluchačům nebyl neznámý, protože velice úzce spolupracoval na mnoha hudebních projektech. Kotzinovy spolupráce si mohli pochvalovat L. Kořínková; Š. Vaňková; R. Pasterňák; V. Redl nebo M. Dejdar, s kterým spoluzaložil skupinu In a stal se jejím lídrem. Kotzian stál ale u zrodu i dalších hudebních formací, u nichž byl zároveň i vedoucím, jako byly například kapely Zuluville či Exit a díky posledně jmenovanému uskupení se stal známým u široké vrstvy obyvatel, neboť s písní Černej den půldruhého měsíce bodoval v hitparádě Eso a zařadil se tak mezi třináct nejúspěšnějších klipů roku. S některými z uvedených kolegů se Kotzianovi podařilo natočit i profilové desky a dvě dokonce s kapelou Zuluville. Kotzian nespolupracoval v hudební branži jenom se zástupci alternativní, rockové, populární či folkové scény, ale i se zástupci z oblasti vážného umění. Kotzian se autorsky podílel coby producent na albu Filharmonie Leoše Janáčka nazvaném Kingdom of the Earth, za řízení amerického dirigenta Dennise Burkha. K velkému štěstí nás všech se Kotzian v závěru svého poměrně krátkého života dočkal i vydání vlastní autorské profilové desky, na níž se posluchačům představil ve všech zde již několikrát zmíněných uměleckých profesích. Pavel Kotzian si za hudbu k Renčově snímku Pokoj bez oken vysloužil ocenění pro Nejlepší filmovou hudbu roku 2oo1. Hudebník, skladatel, textař a zpěvák Pavel Kotzian, který byl i producentem, zemřel náhle ve věku 46 let pravděpodobně na následky infarktu. Audiografie – umělecká (výběr): 1992 – Vyřízené účty; 1993 – Filharmonie Leoše Janáčka: Kingdom of the Earth; 1996 – Lenka Kořínková: Divný věci; 1999 – Zuluville: Ovela Entabeni; 2oo1 – Exit: Angalavangala; 2oo5 – For all you say; 2oo6 – Zuluville: This is my voice; … zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy