Luciano Emmer

Italský režisér Luciano Emmer získal uznání odborníků především jako dokumentarista, v 50. letech dvacátého století ale realizoval i několik zajímavých celovečerních filmů. Pocházel z Milána a původně studoval práva, na počátku druhé světové války ale studia opustil a ve spolupráci s Enricem Grasem začal točit dokumentární filmy zaměřené především na kulturní památky a slavné umělecké osobnosti. Novátorský filmařský přístup získal věhlas již jejich prvním filmům GIOTTOVY FRESKY (Racconto d'un affresco, 1940) nebo ZTRACENÝ RÁJ (Paradiso perduto, 1940) věnovaný odkazu Hieronyma Bosche. Za druhé světové války byli Emmer s Grasem donuceni k omezení činnosti, v poválečném období ale pokračovali v tvorbě dokumentů, jen v letech 1947-1949 natočili čtrnáct dokumentárních filmů, z nichž většina dosáhla uznání, za snímek OSTROVY V LAGUNĚ (Isole nella laguna, 1948) získal Emmer Stříbrnou stuhu, prestižní cenu udělovanou Italským syndikátem filmových novinářů. Když v roce 1949 Enrico Gras odešel pracovat do jižní Ameriky, Luciano Emmer se samostatně pokusil o celovečerní film, když na pozadí dokumentu rozehrál hraný příběh SRPNOVÁ NEDĚLE (Domenica d'agosto, 1950), za nějž byl oceněn na festivalu v Locarnu. Emmerovy další celovečerní filmy PAŘÍŽ JE STÁLE PAŘÍŽ (Parigi e sempre Parigi, 1951) nebo TERCIE (Terza liceo, 1953) zapadly do průměru tehdejší italské komediální produkce, naopak filmu DĚVČATA ZE ŠPANĚLSKÉHO NÁMĚSTÍ (Le ragazze di Piazza di Spagna, 1952) s osudy tří mladých švadlenek nelze upřít inklinaci k dozvukům neorealismu. I v této době se ale Emmer věnoval tvorbě dokumentů se zaměřením na umělecký odkaz významných osobností (GOYA, 1950; LEONARDO DA VINCI, 1953), za film PICASSO (1955) byl oceněn na festivalu v Karlových Varech. Hvězdné obsazení se mu podařilo angažovat do zdařilého pokusu o komediální žánr (MANŽEL DVOU ŽEN - Il bigamo, 1956), se stejným hereckým obsazením (Marcello Mastroianni, Marisa Merlini, Giovanna Ralli) o rok později natočil melodramatický příběh NEJKRÁSNĚJŠÍ OKAMŽIK (Il momento piu bello, 1957). Po filmu DĚVČE ZA VÝLOHOU (La ragazza in vetrina, 1960) navázal Luciano Emmer spolupráci s televizí a rozhlasem, k hrané tvorbě se vrátil až v 80. letech, několikrát ve spolupráci s jinými režiséry, někdejšího věhlasu již ale nedosáhl. Jeho filmografii uzavírá dramatický příběh ze 17. století LE FLAME DEL PARADIS (2006). Luciano Emmer zemřel v Římě 16. září 2009 ve věku 91 let.