Michail Žigalov

Michail Vasiljevič Žiganov se narodil 2. 5. 1942 v Kujbyševu (dnes opět Samara), kde byla jeho matka za války evakuována. Jeho tec byl od roku 1938 pracovníkem KGB a po válce byl pověřen prací v Československu, kam jej následovala i rodina. Tři roky strávené v zahraničí způsobily malému Míšovi po návratu do Sovětského svazu šok - od nás byl zvyklý na malé třídy a přátelské vztahy mezi dětmi a učiteli a ohromné mraveniště moskevské školy s povinnými uniformami žáků a téměř vojenským vedením výuky jej děsilo. Spolužáci okamžitě vycítili nováčkův strach a začali jej šikanovat. Na pomoc mu naštěstí přispěchal starší bratranec Boris, který mu pomohl překlenout těžké období a víceméně se stal i jeho vychovatelem. S otcem si Michail totiž nedokázal nikdy porozumnět, protože to byl velmi přísný člověk a jejich vztah se odvíjel spíše na bázi velitel a podřízený, nežli táta a syn. Proto také Michail nedokázal otci vzdorovat ve věci svého budoucího povolání - ač jej samotného srdce táhlo k umění, vystudoval podle otcova přání Vysokou školu chemicko - inženýrskou a stal se pracovníkem ve vývojové laboratoři. Práce jej zpočátku velmi bavila a měl v ní i poměrné úspěchy - dokonce mu byla nabídnuta i zahraniční stáž v Anglii, ale... Sny o divadle a herectví se ozývaly stále častěji a Michail si už jako pouhý ani nemohl s požitkem vychutnat představení - hned se mu hlavou honily představy, jak by tu či onu scénu zahrál on sám, co by dělal, co by změnil. Nakonec se rozhodl jít za svým snem a opouští tak lukrativní místo chemika za nejistou budoucnost umělce s platem 9x nižším, než měl předtím. V té době je už ženatý a toto rozhodnutí jej mimo jiné stojí i lásku manželky. Roku 1970 absolvuje studim na Dramatickém institutu při Centrálním dětském divadle, kde působil až do roku 1978. Posléze přijal angažmá ve slavném SOVREMENIKU, kde sehrál přes 30 rolí v mnoha představeních. To už se o něho zajímají i filmaři a Michail Žigalov se čím dál častěji než na jeviště staví před kameru. Postupně je zařazen do kategorie banditů a záporných postav, které v jeho podání vycházení neobyčejně živě a plasticky. Divadelní práci téměř opouští a věnuje se hlavně filmu - mimo jiné i pro možnost snadnějšího a rychlejšího výdělku: "Dnes vidím, jak jsem se mýlil..." říká se smutkem v hlase. Přesto však od svého debutu v roce 1975 stihl natočit téměř 60 snímků, mnoho z nich opravdu kvalitních a úspěšných (TASS je zplnomocněn prohlásit..., Ztracen na Sibiři, Turecký pochod a další).V současnosti pracuje hlavně pro televizi a na jeho kontě přibývá několik výrazných (převážně seriálových) postav. Michail Žigalov byl 3x ženatý - jeho první manželství bylo krátké a bezdětné, z toho druhého se mu r. 1980 narodil syn Vasil a z jedné mimomanželské avantýry pak přišel na svět jeho mladší syn Arkadij (1983). Koncem 80. let se pak setkává se svojí současnou ženou Taťjánou. Došlo k tomu značně neromanticky v nemocnici, kde Táňa pracuje jako lékařka a kde je M. Žigalov hospitalizován s dýchacími problémy a trojnásobným žaludečním vředem. Jeho stav byl opravdu vážný, ale právě vztah s Táňou, zabývají se akupunktirou a homeopatikou, navrátil Michailovi, bývalému silnému kuřákovi a milovníkovi alkoholu, zdraví a novou chuť do života. Od roku 1989 žijí spolu, byť původně na tzv. "psí knížku". Svůj vztah legalizovali až po 13ti letech spokojeného soužití a hlavním hostem na svatbě byla jejich tehdy šestletá dcerka Ňura. Oba Michailovi synové jsou už dospělí - Vasil vystudoval Právnickou fakultu (praxi se ale nevěnuje a živí se překládáním) a Arkadij se prozatím neúspěšně snaží o vstup do uměleckého světa (v současné době studuje humanitní vědy).