Jean Marconi

Francouzský herec Jean Marconi se nikdy nestal filmovou hvězdou, v meziválečném období byl ale vyhledávaným představitelem mladých pohledných milovníků, po delší odmlce po druhé světové válce se pak později objevoval v televizi. Pocházel z Toulouse v jižní Francii a jeho vlastní jméno bylo Jean Charles Marcon, později užíval pseudonym Jean Marconi. Na internetu je dodnes k dohledání více fotografií z doby jeho největší slávy, zatímco informace o počátcích umělecké dráhy prakticky žádné. Lze se tedy domnívat, že k filmu se dostal jen díky své atraktivní vizáži. Před kamerou stál poprvé ještě v závěru němé éry (YVETTE, 1928), více uplatnění našel po příchodu zvukového filmu. Hlavní roli dostal ve filmu ŽENA A SLAVÍK (La femme et le rossignol, 1930), v němž jeho partnerkou byla exotická kráska Kaissa Robba. Jednu z hlavních rolí pak Marconi hrál v adaptaci úspěšné divadelní hry SLEČNA JOSEFÍNKA – MOJE ŽÍNKA (Mademoiselle Josette, ma femme, 1933), která byla tehdy uvedena i v československých kinech. V československo-francouzské koprodukci se mihnul také ve válečném filmu PORT ARTHUR (1936). O významu i typologii jeho rolí vypovídá výčet postav jako gigolo (VÁŠEŇ – La flamme, 1936; KLENOTNÍK DURAND – Durand bijoutier, 1939) nebo kuplíř (DOBRÁ PARTA – La belle équipe, 1936). Jen v roce 1936 natočil šest filmů, nutno ale dodat, že se pohyboval v průměrné až okrajové produkci tehdejší francouzské kinematografie. Zároveň se ale prosadil i v divadle a ve třicátých letech působil například v Théâtre de Paris. Pokud se později dostal k zajímavějším filmům, bylo to již jen ve formátu epizodních rolí, například v adaptaci slavné románové předlohy KAPITÁN (Le capitan, 1945) hrál dvořana. Po válce se na několik let odmlčel, jen příležitostně znovu hrál v divadle (Théâtre de la Potinière), v komedii MOJE MALÁ BLÁZNIVÁ (Ma petite folie, 1954) dostal po delší době větší příležitost. V šedesátých letech začal více pracovat pro televizi, kde již v pokročilém věku dostával menší role ředitelů, profesorů nebo lékařů. V seriálu DOBRODRUŽSTVÍ ARSENA LUPINA (Arsène Lupin, 1971) hrál policejního komisaře, zmínku si zaslouží i účast v adaptacích osvědčených divadelních her a literárních předloh, v nichž hrál lékaře (NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY – La visite de la vieille dame, 1969) nebo sluhu (OTEC GORIOT – Le père Goriot, 1972). Před filmovou kamerou se objevil naposledy jako ředitel nemocnice v dramatu UMŘÍT NA LÁSKU (Mourir d’aimer, 1971). Jean Marconi zemřel v Paříži 11. listopadu 1971 ve věku 65 let. Svou stopu v dějinách francouzské kinematografie zanechal v podobě 33 filmových rolí.