Rachel Portman

Rachel světlo světa uzřela 11. 12. 1960 v anglickém městečku Haslemere. Už v ranném věku se u ní projevovalo citlivé vnímání okolí a silný vztah k hudbě. Hrála na několik hudebních nástrojů ale nejblíže měla k piánu. Na něm jako třináctiletá složila své první party, za jejiž kvalitu byla přijata na Oxfordskou universitu. Tady se vedle studia klasické hudby a teorie kompozice začala se podílet na tvorbě filmové hudby ke studentskému filmu Privileged, v nímž hrál hlavní roli její spolužák, Hugh Grant. Tato zkušenost, díky které v sobě objevila schopnost hudebně portrétovat emoce filmových postav, byla pro ni velkou inspirací a po zakoupení filmu televizní společností BBC, a jeho úspěchu v klubových kinech, měla o své budoucnosti jasno. A tak se po skončení studií vrhla na komponování filmové hudby. Největší možnosti jí poskytla oblast televizní tvorby. Rachel začala pracovat hned pro několik televizních společností, díky tomu, mohla spolupracovat s režiséry jako: Mike Leighem, Johnem Maddenem. V roce 1988 dostala ocenění: Nejlepší mladý skladatel roku. Po následném ocenění a následných dvou nominací Britské akademie za filmy The Woman in Black a Oranges Are Not the Only Fruit se její statut skladatelky posílil natolik, že jí režisérka Beeban Kidronová nabídla angažmá na americkém filmu Svadba, nebo pohřeb? Psal se rok 1992 a byl to okamžik, kdy se její tóny dostaly až do Hollywoodu. Její kompozice plné radosti, smutku a romantiky přednášené jednak ve formě piána a také bohatého zastoupení smyčcových nástrojů, byly přijaty s otevřenou náručí. Stala se žádanou skladatelkou a šla z filmu do filmu. Podílela se hudbou na filmech Benny a John, Klub šťastných žen, Italské námluvy, Smoke. Za hudbu k filmu Emma v roce 1997 získala Oskara a byla první ženou, která jej získala v této kategorii. Další filmy nenechaly na sebe čekat: Marvinův pokoj, Milovaná. V roce 2000 přijde nominace na Oskara za smutnou hudbu k filmu Pravidla moštárny a další rok za veselou hudbu k filmu Čokoláda. Režisérem obou snímků je švédský režisér Lasse Hallström. Hudbou se strefila do jeho duše a vzhledem k úspěchům jejich filmů, to vypadá na další spolupráci. V dalších letech se podílela na velice úspěšných filmech, které se promítaly i v našich kinech: Hartova válka (2002), Oliver Twist (2005), Dům u jezera (2006), Grey Gardens (2009) pro televizi. Vzhledem k tomu, že se jedná o mladou ženu, můžeme jistě čekat od ní hodně dalších hudebních zážitků.