Josef Langmiler

Josef Langmiler pocházel z jižních Čech, od dětství hrál v rodné Želči ochotnické divadlo, poté studoval gymnázium v Táboře a následně absolvoval studia na pražské konzervatoři (1948). Svá první divadelní angažmá strávil na Moravě – Divadlo pracujících v Gottwaldově (1948-1954), Národní divadlo v Brně (1954-1955) a Státní divadlo v Ostravě (1955-1960). Pak přešel do Prahy a na více než čtvrstoletí posílil herecký soubor Divadla E. F. Buriana (1960-1986), i po odchodu do důchodu působil na této scéně na částečný úvazek. Role milovníků vyměnil Langmiler velmi brzy za významné charakterní úlohy, vynikl i v komediálním žánru. Charakteristické pro jeho herectví bylo noblesní vystupování a kultivovaná práce s hlasem, jimiž vhodně doplňoval svou oduševnělou tvář. Filmovým debutem Josefa Langmilera byla postava nacistického důstojníka ve filmu VELKÁ PŘÍLEŽITOST (1949), s odchodem na moravské oblastní scény se však jeho filmová kariéra zastavila na více než deset let, pravidelně začal natáčet až po svém příchodu do Prahy v roce 1960. Typem své osobnosti se hodil pro úlohy vysokoškoláků, nejčastěji lékařů, pedagogů nebo inženýrů, nevyhýbal se ani ale pochybným charakterům. Z jeho prvních větších rolí stojí za zmínku participace na filmech ČERVNOVÉ DNY (1961), O NĚČEM JINÉM (1963) nebo TŘIATŘICET STŘÍBRNÝCH KŘEPELEK (1964). Před filmovou kamerou se objevil nezřídka také ve vojenské uniformě, v kriminálkách hrál jak vyšetřovatele, tak zločince, v 70. let se též podílel na vzniku velkolepých historických fresek svými rolemi skutečných osobností z našich dějin. Filmografie Josefa Langmilera je poměrně početná, od počátku 60. let natočil přes padesát filmů, ale kvalitativně jsou jeho snímky značně nevyrovnané; po účasti na výrazných uměleckých počinech z poloviny šedesátých let spojil své jméno s řadou titulů normalizační kinematografie (DNY ZRADY, 1973; SOKOLOVO, 1974; OSVOBOZENÍ PRAHY, 1976; SKANDÁL V GRI-GRI BARU, 1978), dobře si jej ale můžeme pamatovat například ze známé komedie HOLKY Z PORCELÁNU (1974). Počátkem sedmdesátých let navázal Langmiler úzkou spolupráci také s televizí, uvedl se menšími rolemi v kvalitních televizních filmech ALEXANDR DUMAS STARŠÍ (1970), KAT NEPOČKÁ (1971) nebo ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU (1971), později jej ale bylo vidět převážně v tendenčních seriálech normalizační televize (ŽENA ZA PULTEM, 1977; INŽENÝRSKÁ ODYSEA, 1979; OKRES NA SEVERU, 1981). Svou práci pro film uzavřel Langmiler menší úlohou ve filmu KRÁL KOLONÁD (1990), následně se ale objevil ještě v několika seriálech České televize, naposledy hrál v televizní inscenaci SILNÁ JAKO SMRT (1998). Josef Langmiler často a rád spolupracoval také s rozhlasem, významnou součást jeho práce tvoří dabing. Uplatnil se především ve francouzských filmech (např. ČETNÍK A MIMOZEMŠŤANÉ, POŠETILOST MOCNÝCH, HRBÁČ), nejvíce se ale vryl do paměti nadabováním Roberta Hosseina v sérii o Angelice. V roce 2000 dostal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Josef Langmiler zemřel po dlouhé nemoci v Praze 8. srpna 2006 ve věku 83 let.