Ludmilla Pitoëff

Francouzská herečka ruského původu Ludmila Pitoëff pocházela z rodiny důstojníka carské armády a operní zpěvačky a narodila se v gruzínském Tbilisi jako Ludmila Smanova. Vzdělání získala na prestižní škole pro dívky z lepších rodin a poté s matkou cestovala po Itálii a Francii. V Paříži se seznámila s ruským hercem a režisérem Georgesem Pitoëffem (Georgij Pitojev, 1884-1939), který byl shodou okolností taktéž rodákem z Tbilisi. V roce 1915 se vzali a narodilo se jim sedm dětí. Většina z nich se později také věnovala divadlu, nejdále to dotáhl syn Sacha Pitoëff (1920-1990), který se výrazným způsobem prosadil ve filmu a televizi. Spolu s manželem se Ludmila za první světové války usadila ve Švýcarsku, kde vedli vlastní divadelní společnost. Po skončení války se vrátili do Paříže a ve dvacátých letech uspořádali několik turné po evropských zemích, Ludmila Pitoëff získala jako herečka mezinárodní proslulost v představeních Dáma s kaméliemi a Svatá Jana. Georges Pitoëff se soustředil na uvádění her ruských autorů (Čechov, Tolstoj), nevyhýbal se ani světové klasice (Shakespeare) i moderně; Ludmila Pitoëff tak hrála velké role v díle G. B. Shawa nebo H. Ibsena. Spolu s manželem se věnovala i překladům a do francouzštiny přeložila většinu her A. P. Čechova. Zatímco Georges Pitoëff se jako zapřisáhlý divadelník vyhýbal kontaktům s filmem, jeho manželka Ludmila byla v tomto ohledu vstřícnější a koncem třicátých let se její melancholická tvář objevila v několika francouzských filmech. V menší roli jeptišky debutovala ve špionážním filmu RUDÁ TANEČNICE (La danseuse rouge, 1937), jako sestra titulního hrdiny se objevila v umělecky hodnotném snímku Roberta Siodmaka MOLLENARD (1938). Po manželově smrti odešla Ludmila Pitoëff do severní Ameriky, kde znovu hrála divadlo, ve Spojených státech také natočila jeden film (WEEKEND AT THE WALDORF, 1945). Po skončení druhé světové války se vrátila do Evropy, na jevišti se však objevovala již jen výjimečně, naposledy hrála ve hře Přežít roli anglické spisovatelky Charlotte Brontë. Poslední menší filmovou roli cizinky jí nabídl dramatický příběh ROZBOUŘENÉ VODY (Les eaux troubles, 1949) v režii Henriho Calefa. Ludmila Pitoëff zemřela v Rueil-Malmaison 15. září 1951 ve věku 55 let.