Bernhard Grzimek

Bernhard Klemens Maria Grzimek se narodil roku 1909 v Horním Slezsku (dnes polská Nysa) jako nejmladší ze šesti dětí právníka a notáře Paula Franze Constantina Grzimka a jeho druhé manželky Margot. Protože už od dětství miloval zvířata, rozhodl se pro studium veterinární medicíny, nejprve v Lipsku a později v Berlíně. V květnu roku 1930 se oženil a s manželkou Hildegardou vychoval tři syny - Rochuse, Michaela a adoptivního Thomase. Promoval v roce 1933 a za Hitlerovy éry působil jako vládní rada Říšského ministerstva výživy. Mimo to se věnoval i vědecké a publikační práci. I když byl za války členem Wehrmachtu (jako veterinář), nebyl B. Grzimek žádný přesvědčený nacista a o politiku se vlastně nikdy nezajímal. Jeho srdce vždy patřilo v první řadě zvířatům a proto také v květnu roku 1945 zachránil ve svém bytě část zvířat ze zničené berlínské ZOO - byla to smečka vlků a několik opic. O něco později přesídlil i s rodinou do Frankfurtu nad Mohanem, kde vrhl všechny své síly do obnovy tamnější ZOO. Doslova ji pozvedl z trosek a následně pak byl jmenován jejím ředitelem.V této funkci vydržel až do roku 1974. Brzy jej zlákal africký kontinent a postupem času se vypracoval na předního odborníka africké fauny. Celý život zasvětil divokým africkým zvířatům, jejich poznávání a ochraně. Od roku 1951 začíná pravidelně cestovat do rovníkové Afriky a prakticky od začátku jej přitom doprovází jeho druhorozený syn Michael. Ten se brzy stává hlavním fotografem a kameramanem výprav a později, když získá pilotní průkaz, i leteckým průzkumníkem. Roku 1956 spolu dokončují snímek Není místo pro divoká zvířata, který zaznamenal netušený úspěch a byl prodán do více než 60 zemí celého světa. Výdělek z filmu putoval na další výzkumy v oblasti Serengeti, což se však bohužel stalo mladému Grzimkovi osudným. 10. 1. 1959 se stává při jednom z průzkumných letů obětí tragédie a jeho letoun, známá "létající zebra, (podle maskovacích pruhů) se zřítí poblíž kráteru Ngorongoro. Zůstal po něm malý synek a těhotná manželka. Grzimek senior řeší rodinnou situaci poněkud svérázně - rozvádí se a bere si svoji bývalou snachu za ženu. Její dva syny a zároveň své vnuky Stefana (1956) a Christiana (1959) adoptuje a vychová až do dospělosti. Ani po Michaelově smrti však B. Grzimek neustává ve své usilovné práci. Svůj a synův společný boj o záchranu africké divočiny vylíčil v knize Serengeti nesmí zahynout. Kniha se stala bestsellerem a byla přeložena do mnoha jazyků, včetně češtiny. (U nás vyšla pod názvem Ráj divokých zvířat.) Ještě větší úspěch pak zaznamenal i stejnojmenný film, který v roce 196O získal dokonce Oscara. Promítal se po celém světě, včetně zemí východního bloku a dodnes je považován za jeden z nejkrásnějších a nejvlivnějších děl o divoké přírodě. Během 6O. a 7O. let minulého století se B. Grzimek díky své práci stal doslova hvězdou - moderoval televizní pořad a napsal i několik dalších knih. Jeho nejslavnějším dílem pak je třináctisvazková encyklopedie zvířat, vydaná roku 1967 v Curychu. Grzimek však nežil jen problémy afrických planin. Na srdci mu ležela i zvířata z civilizace, ať už divoká, nebo domácí. Za práva zvířat prostě bojoval kdykoli a kdekoli... I jeho smrt je s nimi symbolicky spjatá - B. Grzimek zemřel roku 1987 na infarkt při návštěvě cirkusu, údajně právě během drezury tygrů. Urna s jeho popelem byla později převezena do Afriky, kde je uložena spolu s ostatky syna Michaela v jehlanovité mohyle poblíž kráteru Ngorongoro.