Rudolf Těsnohlídek

Český překladatel, prozaik, básník a žurnalista Rudolf Těsnohlídek se narodil 7. 6. 1882 v Čáslavi, kde měl jeho otec malé hospodářství. Zároveň však vykonával i funkci místního rasa, čili pohodného (chytal a utrácel toulavé psy), což u jeho syna vedlo kvůli mnoha posměškům ke značné plachosti a pocitům marnosti. Studia Rudolf započal v Čáslavi, odkud po čtyřech letech odešel do Hradce Králové, kde také roku 1901 úspěšně odmaturoval. Téhož roku debutoval i jako začínající umělec - pod pseudonymem Arnošt Bellis otiskl báseň v brněnském časopise Morava. Posléze se zapsal na Filozofické fakultě České univerzity v Praze (čeština, dějepis, francouzština), jenže tato vysokoškolská studie nedokončil. Během nich se ale sblížil se společností S. K. Neumanna a byl ovlivněn anarchismem a dekadencí. Po tragické smrti jeho první ženy Jindry (roku 1905 pravděpodobně spáchala během svatební cesty po Norsku sebevraždu) se R. Těsnohlídek přestěhoval do Brna, kde přijal místo v redakci časopisu Moravský kraj a po jeho zániku přešel roku 1908 do Lidových novin. Začínal jako soudničkář, později dostal více prostoru i jako lokální zpravodaj a v roce 1912 byl válečným dopisovatelem v Srbsku a Albánii. Brno a jeho okolí si velice zamiloval a valnou část svých literárních prací umístňoval právě sem. Většinu svých románů vydával nejprve jako četbu na pokračování a některé dodnes knižně nevyšly. Mezi ty oblíbené patřila např. "Kolonia Kutejsík", která r. 1922 získala státní cenu a roku 1969 se pod názvem "Paradajs" dočkala i filmového zpracování. Jako žurnalista Těsnohlídek tíhl hlavně k severu, často překládal z tvorby skandinávských autorů a je také "objevitelem" tehdy značně populární postavy českého cestovatele a dobrodruha Jana Eskymo Welzla, s nímž jako první udělal sérii rozhovorů, které pak shromáždil v knize Paměti českého polárního lovce a zlatokopa. Rudolf Těsnohlídek se zajímal také o amatérskou speleologii a byl jedním z těch, kteří probádávali tehdy nově objevené Demänovské jeskyně. Patřil i mezi nadšené propagátoty Sokola a s jeho jménem je také spjata tradice vánočních stromů republiky, spojená se sbírkou na pomoc sirotkům a opuštěným dětem. Poprvé byl takový strom rozsvícen 13. prosince 1924 na brněnském Náměstí svobody a impulsem k celé akci byla událost, kdy R. Těsnohlídek s přáteli (malířem Františkem Koudelkou a úředníkem Josefem Tesařem), nalezli 22. prosince r. 1919, v bílovickém lese odložené a prochladlé 17ti-měsíční děvčátko - tzv. "bílovické Jezulátko". V soukromí se však básníkovi příliš nevedlo, jeho druhé manželství skončilo rozvodem a syna Milana pak vídal pouze sporadicky. Právě Milan byl svému otci předlohou pro klukovského hrdinu knížky Čimčirínek a chlapci (1922). Vrcholem Těsnohlídkovy tvorby pro dětského čtenáře se ale stala rozsáhlá povídka Liška Bystrouška, která vznikla jako slovní doprovod k cyklu kreseb Stanislava Lolka (původně opět jako seriál v LN). Její humorné osudy, život v myslivně i pozdější útěk zpracoval r. 1924 Těsnohlídkův přítel Leoš Janáček do známé opery Příhody lišky Bystroušky. Dnešní děti i dospělí diváci se pak s osudy mazané lištičky mohou seznámit i v animovaném Tv seriálu, spojeným s podmanivým hlasem vypravěče K. Högera. Těsnohlídkovy psychické problémy se ale postupně zhoršovaly a byly příčinou toho, že nakonec spáchal za svým redakčním stolem sebevraždu zastřelením. V archivu Ústavu soudního lékařství v Brně se nachází pitevní protokol č. 5/1928, který jako příčinu smrti, jenž nastala v 17 hodin dne 12. ledna 1928 v brněnské nemocnici na Žlutém kopci, uvádí střelnou ránu hrudníku a břicha. Na místě samotném po sobě R. Těsnohlídek zanechal dopis, ve kterém se omluvil kolegům za svůj čin, kterým chtěl ušetřit největšího šoku svoji třetí manželku. Příliš to nepomohlo, neboť jeho žena se brzy na to (pravděpodobně též dobrovolně) otrávila svítiplynem. Po smutečním rozloučení v Brně převezeny tělesné ostatky manželů Těsnohlídkových ke zpopelnění do Pardubic. Urny s popelem pak byly uloženy do společného hrobu na Ústředním hřbitově v Brně, kde spočívají dodnes.