Jacqueline Francell

Ve své umělecké kariéře byla Jacqueline Francell především operní a operetní zpěvačkou, její dočasná filmová kariéra byla odrazem záliby režisérů v obsazování zpěvaček po příchodu zvuku. Cestu k umělecké dráze měla předurčenou díky rodinnému zázemí, jejím otcem byl operní zpěvák a na počátku 20. století populární tenor Fernand Francell (1880-1966). Pod otcovým vedením studovala zpěv a koncem dvacátých let se začala jako sopranistka prosazovat na různých pařížských scénách, především v Théâtre des Champs Elysées. Začínala v klasickém operním repertoáru (Kouzelná flétna, Figarova svatba), později se její doménou stal odlehčenější žánr operety. Krátce po jejích prvních úspěších ve zpěvu dorazil do filmu zvuk a režiséři ji – stejně jako jiné zpěvačky – začali obsazovat do filmů. Hned první role byla hlavní – v režii Marca Allégreta hrála v adaptaci populární divadelní komedie ČOKOLÁDOVÁ PRINCEZNA (La petite chocolatiere, 1931). Další velké příležitosti dostala ve filmech, v nichž zároveň mohla uplatnit své pěvecké schopnosti (CIKÁNSKÝ BARON – Le baron tzigane, 1935), v československých kinech byl uveden film MARKÝZOVY ŽENY (Le grand refrain, 1936), v němž vytvořila ústřední pár s populárním milovníkem Fernandem Graveyem. Popularita hudebních filmů začala koncem třicátých let upadat a s tím také skončila filmová kariéra Jacqueline Francell. Jejím posledním filmem byl sentimentální příběh mladé matky OTRHANÁ RŮŽE (La rose effeuillée, 1939), nadále se pak věnovala výhradně zpěvu v divadlech. V roce 1942 se provdala, jejím manželem se stal významný francouzský houslista Gabriel Bouillon (1898-1984), dlouholetý profesor na Národní konzervatoři. Jacqueline Francell zemřela následkem pooperačních komplikací v Neuilly-sur-Seine 13. října 1962 ve věku 54 let.