Louis Daquin

Režisér Louis Daquin natočil sice jen šestnáct celovečerních filmů, nejen jimi, ale i dalšími aktivitami v oblasti filmu však po sobě ve francouzské kinematografii zanechal výraznou stopu. Jako levicově zaměřený aktivista měl ale po druhé světové válce problém prosadit se ve Francii, naopak značný ohlas měla jeho tvorba ve východním bloku, kde také několikrát pracoval. Narodil se v Calais a vystudoval práva, poté začal pracovat jako novinář, počátkem třicátých let napsal také dvě divadelní hry. Brzy se ale dostal k filmu, kde se uplatnil jako asistent režie. Pracoval se slavnými režiséry jako byli Jean Grémillon nebo Pierre Chenal, ve všech filmech, na nichž se jako asistent režie podílel, hrál také menší role. Za všechny jmenujme významné počiny francouzské kinematografie třicátých let jako MUŽ ODNIKUD (Ľhomme de nulle part, 1937) nebo adaptace klasických děl ruské literatury ZLOČIN A TREST (Le crime et le châtiment, 1935) a PIKOVÁ DÁMA (La dame de pique, 1937). Ruská klasika ostatně stála i za prvním Daquinovým režijním pokusem, nepracoval ovšem sám, ale s Gerhardem Lamprechtem. Krátce před druhou světovou válkou spolu natočili drama HRÁČ (Le joueur, 1938) vycházející z literární předlohy F. M. Dostojevského. První samostatnou Daquinovou prací byl film MY KLUCI (Nous les gosses, 1941), který příběhem o dětské soudržnosti apeloval na podlomenou morálku Francouzů v době okupace. Dalším výrazným filmem z této doby byla ZÁVRAŤ (Premier de cordée, 1944). I když za války Louis Daquin točil filmy, zároveň působil v protifašistickém odboji, po osvobození se pak angažoval v odborech a byl členem Francouzské komunistické strany. V duchu svých politických aktivit natočil také několik dokumentů, na okupací rozjitřené emoce Francouzů silně zapůsobil historický příběh VLAST (Patrie, 1946). V souznění se socialistickým realismem vznikl film NA ÚSVITU (Le point du jour, 1949), který Daquinovi vynesl cenu za nejlepší režii na filmovém festivalu v Karlových Varech. V padesátých letech se Daquinova tvorba dostala do útlumu, ve Francii měl problém najít finance pro své další projekty, jeho další filmy tak vznikly mimo Francii. Podle literární předlohy Guy de Maupassanta natočil v rakousko-německé koprodukci film BEL AMI (1954), později v Rumunsku natočil film BARAGANSKÉ BODLÁČÍ (Ciulinii Baraganului, 1958), který byl v Cannes nominován na Zlatou palmu. Ve východním Německu realizoval adaptaci Balzacova románu KALNÉ VODY (Les arrivistes, 1959), jeho poslední režijní prací byl televizní seriál CAFÉ DU SQUARE (1969). V letech 1970-1980 byl Louis Daquin ředitelem prestižní filmové školy IDHEC (Institut des hautes études cinématographiques), dlouhá léta byl čestným tajemníkem Syndikátu francouzských filmových techniků a zastával funkce v několika dalších organizacích v oblasti filmu. K problematice kinematografie napsal také dvě knihy. Louis Daquin zemřel v Paříži 2. října 1980 ve věku 72 let.