Francis Lederer

František Lederer byl rodák z Třebíče. Již jako malý chlapec propadl divadelní vášni, která v samotném začátku znamenala zálibu v různých grimasách před zrcadlem. Do gymnázia začal chodit v Praze, ale učení ho moc netěšilo, a proto jej rodiče z kvarty dali do učení do konfekčního obchodu. V roce 1917 musel Lederer narukovat a byl na frontě. Po návratu měl dostat místo v Třebíči-Borovině, ale místo toho odjel do Prahy a tam přijal bez vědomí rodičů místo u německého divadla. Dlouho byl na vážkách, pro kterou scénu se má rozhodnout. Otázka znalosti řeči u Lederera nerozhodovala. Pro německé divadlo se rozhodl nejen proto, že sociální poměry německých herců byly lepší, ale i pro pole působnosti, které bylo daleko širší. Byl si ovšem vědom všech obtíží, které člověka neznámého měly provázet. Také se to potvrdilo tím, že hrál jen samé podružné role tzv. "čurdy". Jeho bratr studující medicínu mu poradil, aby šel přímo za šéfem činohry Národního divadla Hillarem, který mu tehdy slíbil pohostinské vystoupení v úloze Don Carlose. V téže době měl být přijatý na přímluvu slavné herečky Wohlgemuthové do souboru dvorní činohry ve Vídni.. Jak to však někdy bývá, nešel ani do Prahy ani do Vídně, ale jako první milovník zakotvil v Brně. Ale ani tady se dlouho neohřál, odešel do Vratislavi a pak do Berlína, kde se stal populárním sporem Saltenburk Reinhard o úlohu Romea, kterého měl hrát. Tehdy se Lederera ujali nejslavnější herci Německa. Saltenburk ho vyvázal ze smlouvy a on již hrál Romea skoro šedesátkrát. Do Berlína přijela známá americká filmová umělkyně Lillian Gish, která hledala partnera do svého příštího filmu. Když Lederera uviděla v roli Romea, tak si okamžitě vyžádala jeho partnerství. Tvrdila, že je jako stvořený pro její film. Režisérem měl být Reinhardt. Do Hollywoodu odjel František Lederer 15. ledna 1929. O vánočních svátcích roku 1928 přijel po třech letech náš herec do Třebíče za svojí maminkou, před svým odjezdem do Ameriky. Lederer byl prvním hercem, který byl angažovaný přímo do Hollywoodu, přesto, že u nás tehdy byl o něj mizivý zájem. Nebylo divu, že jej česká veřejnost neznala, protože jeho kariéra byla příliš krátká a odehrávala se převážně za hranicemi. Jeho filmy se nepromítaly ani v Praze. V Brně se již něco tehdy hrálo. Noviny také o něm nepsaly. Lederer byl činoherním hercem a uznával, že filmová technika je přece jenom něco jiného než jevištní. Ve filmu začal hned hlavními úlohami a neprodělal vývoj od píky. V Americe měl smlouvu na jeden film, doufal však, pokud tam bude příznivě přijatý, bude natáčet za oceánem ještě čtyři filmy. V létě 1929 se měl vrátit do Německa, kde měl smlouvu ještě na dva filmy. V Berlíně měl pro svůj líbivý zevnějšek spoustu ctitelek a ctitelů, takže dopisy s přáním o autogram chodily našemu herci až na území ČSR. Jeho tehdejší denní režim znamenal vstávání o půl sedmé a okamžitě cesta do ateliéru, kde trávil čas až do odpoledne. Pak zase cesta do divadla. Teprve o půlnoci přijížděl domů. Na práci si nestěžoval, i když si ani trochu neodpočinul. Říkal, že je ještě mladý a musí to vydržet. Lederer nikdy nezapomínal na Prahu, také se Pražákem cítil i přes svůj moravský původ a vždy, pokud mu to čas dovolil, sledoval rozvoj své rodné vlasti. Jeho americkou kariéru a stoletý život nechť popíše někdo poučenější.