Jean-Jacques Beineix

Režisér, producent a scenárista Jean-Jacques Beineix se narodil v Paříži a už jako student medicíny se věnoval amatérsky filmu. Do profesionálního prostředí se dostal jako asistent režie, pracoval s Jeanem Beckerem, Claudem Berrim, René Clémentem, Claudem Zidi a dokonce i Jerry Lewisem. Po několika reklamních snímcích natočil v roce 1977 krátký hraný film "CHIEN DE MONSIEUR MICHEL, LE" (Pes pana Michala). Slibný debut vyhrál první cenu na festivalu v Trouville a získal nominaci na César za nejlepší krátký hraný film. O dva roky později debutoval celovečerním filmem „DIVA“ (1981), který je přepisem Delacortovy detektivky. Víc než na logiku příběhu mladého listonoše, zamilovaného do černošské operní hvězdy, se zamotanou zápletkou točící se kolem podloudně nahrané kazety, se mladý režisér soustředil na styl vyprávění. Zasadil ho do dekorativního, až bizarního prostředí noční Paříže, a kladl důraz na světelné a barevné efekty se zjevnou inspirací plakátovou a videoklipovou kulturou. Beineixův debut, předznamenávající období francouzského postmoderního či neobarokního stylu, vyvolal značné rozpaky, ale jeho divácký úspěch upozornil na režisérův talent firmu Gaumont, v jejíž produkci vzniká psychologický „MĚSÍC V KANÁLU“ (La Lune dans le caniveau, 1983). I tentokrát jde o adaptaci románu autora černých detektivek Davida Goodise, rozvíjejícího příběh osudového setkání dvou lidí z různých společenských vrstev. Ani tady Beineixe nezajímá realistické rozvíjení děje, ale spíš fantastické aspekty skutečností. Zvláštní bizarní svět, utopený v barvách noci, zjevně odkazuje k poetickému realismu 30. let, především k „černým“ filmům Marcela Carného. Film byl ale příliš intelektuálský, což se odrazilo v relativním diváckém neúspěchu. Daleko lepší ohlas měl třetí film „37°2 LE MATIN“ (37,2 stupně po ránu, známý též pod titulem BETTY BLUE, 1986), natočený ve vlastní produkční firmě. Tentokrát našel tvůrce inspiraci v románu Philippa Djiana, na němž ho zaujaly vyšinuté postavy, posedlé utkvělou myšlenkou. Láska excentrické Betty k Zorgovi je podmíněna přesvědčením, že její milý je nejlepším spisovatelem na světě, což ovšem nesdílejí nakladatelé. I v následujícím filmu „ROSELYNE ET LES LIONS“ (Roselyne a lvi, 1989) jsou v jistém smyslu excentrickými postavami i student a dívka, jež spojuje láska ke zvířatům. V roce 1991 uvedl Beineix úplnou verzi svého filmu „37°2 LE MATIN“, předtím sestřihanou na přání distributora. V témže roce natočil „realistickou pohádku“ o putování za poznáním „IP5: L'ÎLE AUX PACHYDERMES“ (IP 5, ostrov tlustokožců, 1991). Ač jeho dráha probíhá se střídavým úspěchem, patří Beineix nepochybně k nejpozoruhodnějším současným francouzským režisérům. Britskou akademií byl dvakrát nominován na cenu BAFTA v kategorii cizojazyčný film (37°2 le matin a Diva), je držitelem dalších čtyř cen včetně Césara (Diva) a 8 nominací. V roce 1987 byl čelen dramatické poroty na Sundance Film Festival, v roce 1994 předsedou poroty u přijímacích zkoušek na La Fémis (France's national film school). Nadto mu francouzský film vděčí za objev nových ženských hereckých tváří: Béatrice Dalle v 37,2 stupně po ránu či rusovlasé Isabelle Pasco v Roselyne a lvi. Zdroj: ABC světových režisérů (Kinorevue) a další