Harry Belafonte

Americký zpěvák, herec a politický aktivista Harold George Belafonte se narodil 1. 3. 1927 v newyorském Harlemu. Oba jeho rodiče byli míšenci a v celé rodině se vyskytovaly snad všechny možné odstíny barvy pleti. Otec Harold George Belafonte starší, zaměstnáním lodní kuchař, pocházel z Martiniku, maminka Malvene Wright z Jamajky, kde malý Harry a jeho bratr Denis strávili valnou část dětství u své babičky. Otec totiž rodinu brzy opustil a matka nechtěla, aby její synové vyrůstali v nebezpečném New Yorku. Harry se později do USA vrátil, vystudoval zde střední školu a poté se dal k námořnictvu. Už předtím působil jako ochotník v černošském divadelním souboru a roku 1940 se zúčastnil v New Yorku dramatického semináře pod vedením německého režiséra E. Piscatora. Setkal se tu s Marlonem Brandem, Tony Curtisem, Sidney Poitierem a dalšími budoucími hvězdami amerického filmu, sám si však musel na svou vlastní cestu ke slávě ještě počkat. Byla válka a jeho čekala vojenská služba u US Navy (1943-1945). Po ní se vrhl na studium vysněného herectví, ale aby je mohl vůbec zaplatit, přijal místo jako zpěvák v popovém klubu v New Yorku. Zpíval ale i folk, blues a gospely, později se však přeorietoval hlavně na lidové melodie černošsko-karibského původu, což mu vyneslo neoficiální titul "Král Calypso". Na filmovém plátně se poprvé objevil roku 1953 ve snímku "Brigt Road", ale větší úspěch zaznamenal až o rok později, coby Joe v muzikálu "Carmen Jones" (1954). Dále to byl např. film Island in the Sun (1957), či sci-fi snímek "The World, the Flesh and the Devil", kde hrál dokonce hlavní roli - horníka Ralfa, který díky závalu přežije jako jeden z mála lidí atomový útok. Měl nabídku i na roli ve filmu "Porgy a Bess", na protest proti zobrazování negativních rasových stereotypů ji však nepřijal. V 60. letech pak na čas natáčení úplně přerušil a věnoval se především hudbě. Roku 1959 vyhrál jako první černoch v dějinách USA prestižní cenu EMMY a později účinkoval na slavnostním inauguračním obřadu prezidenta J. F. Keneddyho. Natočil několik hudebních alb, hodně cestoval a často vystupoval také v televizi. K filmu se ale později přece jenom vrátil a zahrál si (mimo jiné) i ve dvou filmech se svým bývalým spolužákem S. Poitierem: byly to "Buck a kazatel" (1972) a "Ve městě v sobotu večer" (1974). Roku 1984 vzniká hip-hopem inspirovaný muzikál "Beat Street" a později také drama "Černá klec" (1995) s J. Travoltou v hlavní roli. Téhož roku Belafonte hraje i ve kriminálce "Kansas City", kde mu filmoví kritici přiřknou cenu za vedlejší mužskou roli. V roce 1999 si zahrál v TV filmu " Cena za život", pojednávajícím o problémech soudního přelíčení k potratovému zákonu USA a jeho zatím poslední prací je film "Bobby" z roku 2006. Celý život se Harry Belafonte zabýval také politikou a bojem proti rasové diskriminaci. Patřil k obdivovatelům Martina Luthera Kinga a v časech nouze finančně podporoval jeho rodinu. Svými koncerty pomáhal sbírat peníze pro africké děti a od roku 1987 působil jako vyslanec při UNICEF. Předsedal Mezinárodnímu sympoziu umělců a intelektuálů pro africké děti v Dakaru a do Afriky za podobným účelem zavítal ještě několikrát. Opakovaně navštívil Kubu, kde se setkal s Fidelem Castrem. Belafonte proslul také jako dlouholetý kritik americké zahraniční politiky - zvláště pak prezidenta Georga Bushe za jeho vstup do íránské války. Po překonání rakovinného nádoru prostaty se stal tváří kampaně proti této nemoci. Harry Belafonte byl 2x ženatý a je otcem čtyř dětí. Z prvního manželství s Margurite Byrd přišly na svět dvě dcery - Adriene (1949) a Shari (1954). Neklidné manželství ale nakonec skončilo rozvodem a 8. března 1957 se Harry oženil podruhé: jeho ženou se stala bývalá tanečnice Julie Robinson. Narodil se jim syn David (1957) a dcera Gina (1961). V otcových hereckých stopách se vydaly Shari a Gina, syn David (bývalý manekýn) v současnosti působí jako hudební producent a ředitel rodinné produkční společnosti.