Nora Ney

Říkali jí polská Greta Garbo, byla femme fatale meziválečného období polského filmu, okouzlující a provokativní "žena vamp"... Kdo??? No přece Sonia Najman, známá pod uměleckým pseudonymem Nora Ney,hvězda polské kinematografie 20. a 30. let minulého století. Narodila se 25. května 1906 v obci Szelachowskie nedaleko Bialystoku, jako jedna z pěti dětí zámožného obchodníka se dřevem. Část svého dětství prožila v Baku u Kaspického moře v Rusku, ale poté, co jí v útlém věku zemřela maminka a otec se znovu oženil, byla povolána zpátky k rodině. Sonia i všichni její sourozenci se vyznačovali značným uměleckým talentem, což však jejich otci, vyznávajícímu ortodoxní judaismus, nebylo vůbec po chuti. S dětmi měl své plány, ale Sonia, jako jediná z celé pětice, se jim dokázala vzepřít a vydat se vlastní cestou. Odmala proslula jako tvrdohlavá rebelantka, bouřící se proti přísnému a svazujícímu řádu, panujícím v rodině, ráda tančila, zpívala a bavila se... Když se, krátce po svých sedmnáctinách doslechla, že otec bez jejího vědomí pro ni sjednává svatbu s jakýmsi postarším, ale zmačně movitým mužem, nezaváhala ani minutu - v noci utekla oknem a vydala se načerno vlakem do Varšavy, kde vstoupila do slavného Filmového institutu Viktora Bieganskiego. A o půl roku později už hrála ve filmu - vlastně dokonce hned ve dvou: "Zlatá horečka" (Gorączka złotego - 1926) a "Červený Šašek" (Czerwony błazen - 1926). Rychle pak následovaly další role a další filmy - jako např. "Zew morza" (1927), "Policmajster Tagiejew" (1929), " Kobieta, która grzechu pragnie"(1929), "Serce na ulicy" (1931). Stálé místo v záři reflektorů jí dalo neomezený přístup k módě a ona se nebála ho využít - bez ostychu pózovala v šatech, které nezastíraly nic z jejích ženských půvabů a byla i jednou z prvních Polek, která si veřejně oblékala kalhoty. Když se to dozvěděl její otec, hrozně se rozlítil a navždy ji zavrhnul - pro něj Sonia zemřela... A možná měl pravdu: dívka jménem Sonia Najman zmizela a místo ní se zrodila legenda NORA NEY. Z velké části to byla zásluha jejího prvního muže, kameramana Seweryna Steinwurzela, s nímž byla oddána v letech 1928 - 1934. Právě on stvořil Nořino budoucí image, díky němuž jí zakrátko flmové Polsko leželo u nohou. Další významnou rolí Nory Ney byla Džamila z filmu "Głos pustyni" (1932), kde ovzláště vynikla její orientální krása a podmanivá smyslnost. Po dokončení filmu, "Dcera generála Pankratowa" (1934) však herečka na nějaký čas zmizela divákům z očí. Bylo to způsobeno jejím novým sňatkem s novinářem a filmovým producentem Jozefem Frydem, následným Nořiným těhotenstvím a narozením dcerky Joanny. Do práce se vrátila až po jejích prvních narozeninách a roku 1938 tak vytvořila svůj předposlední snímek "Kobiety nad przepaścią" (Ženy nad propastí). Tím posledním v její kariéře se příštího roku stal "Doktor Murek", ale to už byla na obzoru 2. světová válka. Nora s rodinou uprchla z Polska, což jí (jako Židovce) zachránilo život. Po dobu války žila s dcerkou v SSSR a domů se vrátila bezprostředně po kapitulaci Třetí říše a šťastně se zde setkala i s manželem, který do Polska dorazil jako voják II. polské armády. Ale bylo to už jiné Polsko, než to předválečné - změnila se doba, lidé i situace ve filmovém průmyslu. Ten se od samého počátku orientoval na zcela jiné filmy a pro hvězdy typu Nory Ney v něm už nebylo místo. Za tohoto stavu Nora neviděla jiné východisko, než odchod ze země. To však její muž, zanícený polský vlastenec, rozhodně odmítl a tak následoval rychlý rozvod. Roku 1946 pak Nora, spolu se svojí dcerkou a mladší sestrou Lydíí konečně stanula na vysněné půdě USA. Bohužel ani zde se jí nepodařilo navázat na svou původní kariéru - bez dobré znalosti angličtiny jí zde její bohaté herecké zkušenosti, krásná tvář i nepopiratelný talent nebyly k ničemu. Nepomohlo jí ani to, že při příjezdu udala imigračnímu úřadu chybné datum svého narození (1914) a úmyslně se tak o několik roků omladila. Odmítnout musela i jedinou nabídku, které se jí V USA dostalo: od Židovského divadla Idy Kamińské. Hrálo se tam v jiddiš, tedy v jazyce, který Nora také neovládala. Bylo to hořké zklamání pro ženu jejího formátu, zvyklou na přízen publika a obdiv mužů...zvláště, když odmítala slevit ze svých bývalých zvyků a hvězdných manýrů. Stala se zahořklou a panovačnou a problémy měla i ve vtahu s vlastní dcerou. Na živobytí si musela vydělat vlastníma rukama, což pro ni bylo těžké, protože to nikdy předtím dělat nemusela. Pracovala v obchodě a jako hospodyně v cizích domácnostech, pečovala o seniory a postižené děti... Dlouhého trvání nemělo ani její třetí manželství s psychiatrem Eugene J. Braunem, zato to čtvrté byla konečně trefa do černého! Koncem 80. let se jejím manželem stal Leon Friedland, už postarší, ale bohatý muž, po jehož boku mohla opět vést prosperující život. Pár se odstěhoval na Floridu, kde spolu prožili mnoho dlouhých a spokojených let. Jedinou Nořinou prací tu byla péče o domácnost a vaření, ale i to se jí údajně značně zajídalo. Nicméně až do vysokého věku zůstala obdivuhodně čilá a svěží, a neopustil ji ani zájem o její bývalou profesi - teď už ovšem pouze v roli divačky. V tom se nakonec shodla i svojí dcerou Joanne, která našla zaměstnání ve Filmové společnosti Lincoln Center a roku 1996 tu při příležitosti matčiných 90. narozenin zorganizovala přehlídku jejích starých filmů. Sama Nora se jí však odmítla zúčastnit, neboť na tak dlouhou cestu (Z Floridy do New Yorku) už neměla dost sil. Legendární herečka zemřela po čtyřletém boji s Alzheimerovou chorobou 21.února 2003 ve věku 97 let, aniž by o to média v její rodné zemi projevila valného zájmu...