Václav Lohniský

Václav Lohniský pocházel z východočeských Holic, část dětství prožil také v Úpici, kde maturoval na gymnáziu. Pak začal studovat bohoslovecký seminář v Hradci Králové, jeho levicová politická orientace byla ale příčinou vyloučení z této školy. Následně nastoupil na Státní konzervatoř v Praze, kde absolvoval obor herectví (1946) a režie (1948). Ještě za války se uplatnil jako herec a režisér v divadle Větrník, po válce hrál a režíroval v divadle Disk (1945-1946), poté v Divadle mladých pionýrů (1946-1948). Krátkou, ale výraznou etapou jeho hereckého života byla angažmá ve Státním divadle v Ostravě (1948-1951) a Krajském oblastním divadle v Plzni (1951-1956). Pak se vrátil do Prahy a svůj další osud spojil s Divadlem S. K. Neumanna (1956-1980), kde byl v letech 1958-1965 zároveň ředitelem. Jako režisér, herec a několik let i ředitel usiloval Lohniský o žánrovou pestrost, v Plzni režíroval také opery, v Praze pak uvedl řadu klasických i moderních her, jako režisér prezentoval české divadlo také ve značné části Evropy, často byl zván do Polska. Do historie českého divadla se zapsal také režií prvního semaforského představení Člověk z půdy v roce 1959. Václav Lohniský dostal ve filmu a televizi více než 120 rolí. A i když až na malé výjimky hrál jen vedlejší role, jeho výrazná fyziognomie s pichlavým pohledem přispěla k charakteru řady dodnes známých filmů. Jeho hereckým debutem byla účast v krátkometrážním filmu I ANDĚLÉ ZTRÁCEJÍ TRPĚLIVOST (1949), první rolí v celovečerním filmu byla postava dělníka Váši v tendenčním sociálním dramatu PŘÍPAD DR. KOVÁŘE (1950). S odchodem na oblastní divadelní scény pak Lohniského několik let filmování míjelo. O to více si vynahradil práci před kamerou po svém příchodu do Prahy. Na přelomu 50. a 60. let hrál až v osmi filmech ročně, což je s podivem vzhledem k faktu, že byl zároveň divadelním ředitelem, režisérem a hercem. Z této doby jsou pro Lohniského typické role smrtky v pohádce DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959) nebo kolaborantského gymnaziálního profesora v okupačním dramatu VYŠŠÍ PRINCIP (1960). Výrazná byla spolupráce Lohniského s režisérem Vojtěchem Jasným, která vyvrcholila rolí předsedy JZD Zejvala v nadčasovém uměleckém snímku VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968). Koncem 60. let se Lohniský pokusil o vlastní filmovou režii, jejím výsledkem byla hořká komedie PANENSTVÍ A KRIMINÁL (1969). V téže době také dostal svou jedinou hlavní roli ve slovenském filmu 322 (1969), kde ztvárnil psychologicky složitou postavu muže, jemuž vidina nevyléčitelné nemoci změní náhled na život. Od poloviny 60. let hrál Václav Lohniský často také v televizi, vidět jsme jej mohli v řadě inscenací a později také seriálů. Přes četné výrazné dramatické úlohy v 50. a 60. let zůstává Lohniský v paměti diváků především svými dvěma komediálními rolemi jako docent Chocholoušek (JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE, 1974) a snaživý student večerní školy Hujer (MAREČKU, PODEJTE MI PERO, 1976). Jména těchto dvou postav vešla již dávno do lidové mluvy a v neposlední řadě je to i Lohniského zásluhou. Posledním výrazným vystoupením Václava Lohniského před kamerou byla role zloděje Fouska v seriálu ARABELA (1980). Krátce nato zemřel Lohniský v Jilemnici přímo při natáčení filmu KRAKONOŠ A LYŽNÍCI (1980). Manželkou Václava Lohniského byla herečka Zora Jiráková (1923-2008). Jejich dcera Michaela Lohniská (*1946) je též herečkou, později byla ředitelkou Divadla F. X. Šaldy v Liberci.