Lisette Jambel

Lisette Jambel byla francouzskou kabaretní zpěvačkou, její popularita vrcholila v poválečných letech, kdy se objevila i v několika filmech. Narodila se v Étampes nedaleko od Paříže, a protože její otec byl pilot, vyrůstala v blízkosti tehdy nově zřízeného letiště v Orly. Od dětství jevila nadání ke zpěvu a v roce 1936 vyhrála rozhlasovou pěveckou soutěž stanice Radio-Cité. Povzbuzena tímto úspěchem rozhodla se studovat herectví a souběžně se nadále zdokonalovat hře na housle, jíž se věnovala od dětství. Herectví sice studovala na konzervatoři pod vedením slavného Louise Jouveta, zájem o zpěv ale nakonec převážil a za druhé světové války se Lisette Jambel začala prosazovat jako zpěvačka. První gramofonová deska jí vyšla v roce 1944, obrovský úspěch se ale dostavil až o rok později s písní Le petit chaperon rouge, kterou pro ni napsal úspěšný skladatel Louis Gasté. Krátce nato se poprvé objevila i před filmovou kamerou (LES MALHEURS DE SOPHIE, 1946). Tehdy také absolvovala první manželství se zpěvákem a hercem Jacquesem Mareuilem (1917-2003), jejich syn Jean-Claude André se později prosadil jako jazzový kytarista a pedagog. Také její druhý manžel Raymond Girerd byl zpěvákem, několik písní spolu nazpívali ve spolupráci s orchestrem Raymonda Legranda. Lisette Jambel se mezitím nadále uplatňovala jako sólová zpěvačka, její soprán zazníval často z písní pro děti, zpívala i v muzikálech. Její popularita našla odezvu i ve filmu a v komedii NĚŽNÉ ŠÍLENSTVÍ (Folie douce, 1951) hrála hlavní roli. Spolu s dalšími oblíbenými zpěváky se o rok později objevila v hudebním filmu SON DERNIER NOEL (1952). Úspěchy slavila i v rozhlase, kromě nahrávek písní dostala v padesátých letech příležitost i ve velmi populárním rozhlasovém seriálu Rodina Duratonových. I když počet jejích písní začal stoupat do desítek až stovek, celou její kariéru stále provázel největší počáteční úspěch, již zmíněný hit Le petit chaperon rouge. Po dvou nevydařených manželstvích si nakonec v hudební branži našla i svého třetího manžela, úspěšného kytaristu Jeana Bonala (*1925), s nímž v 60. letech Lisette Jambel pořídila své poslední nahrávky, podle odborníků lepší než řada předchozích. Tehdy ale její sláva byla již na ústupu, její osobnost byla poznamenána psychickými problémy a nervovou labilitou, k nimž se později přidružily i další zdravotní problémy. Před kamerou se objevila naposledy jako tanečnice v dramatu NÁBŘEŽÍ NOTRE DAME (Quai Notre-Dame, 1960), tehdy také hrála ve hře Gigi v divadle Théâtre Antoine po boku začínající Françoise Dorléac. Zhruba od poloviny šedesátých let žila Lisette Jambel v ústraní. Zemřela 15. prosince 1976 ve věku 55 let.