Jone Salinas

Italská herečka Jone Salinas pronikla do světa filmu ve čtyřicátých letech 20. století řadou středně velkých rolí, jako řada jiných krásek její generace se ale musela smířit s úbytkem popularity po roce 1945. Narodila se na samém jihu Itálie v Reggio di Calabria, její vlastní jméno bylo Ione Martello. Od dětství toužila po herectví a dětskou vášeň nakonec realizovala studiem v Římě na filmové škole Centro Sperimentale di Cinematografia. Ještě za studií debutovala před kamerou vedlejší rolí v dobrodružném filmu TAJEMNÁ MASKA (Un’avventura di Salvator Rosa, 1939) režiséra Alessandra Blasettiho. Studium herectví dokončila v roce 1940, v témže roce se objevila v několika dalších filmech, Mozartovu sestru Nanni ztvárnila v hudebním životopisném snímku VĚČNÉ MELODIE (Melodie eterne, 1940). Hudební žánr ostatně dominoval i její další participaci před kamerou (NÁPOJ LÁSKY – L’elisir d’amore, 1941; LÁSKA ZPÍVÁ – L’amore canta, 1941). V roce 1943 se Jone Salinas provdala, jejím manželem se stal filmový režisér a producent Antonio Musu (1916-1979). Měli spolu dvě děti a Jone Salinas se tak na několik let vzdala filmování. Před kameru se vrátila až po druhé světové válce, mihla se například ve dvou francoouzských filmech pořízených částečně v Itálii (VĚZNICE PARMSKÁ - La chartreuse de Parme, 1947; RUY BLAS, 1947), zajímavou kreaci majitelky dolu baronky Lo Vasto předvedla v Germiho dramatu JMÉNEM ZÁKONA (In nome della legge, 1949). Později se objevila v epizodě ze života skladatele Franze Schuberta SYMFONIE LÁSKY (Sinfonia d’amore, 1956), několikrát hrála také se slavným komikem Toto (TOTO A MARCELLINO – Toto e Marcellino, 1958). Během padesátých let nicméně její význam jako filmové herečky klesal, a i když i na malém prostoru dokázala dát svým postavám patřičné vyznění, postupně se začala stahovat do soukromí. Ve svých posledních filmech se přehrála do mateřských rolí, v povídkovém filmu DOBRÉ RODINY (Le belle famiglie, 1964) doplnila mezinárodní herecké obsazení v čele s Annie Girardot, naposledy se objevila jako matka jednoho z mladých hrdinů ve filmu ÚTĚK (La fuga, 1966; v tomto případě byla v titulcích jedinkrát uvedena s manželovým příjmením jako Jone Musu). Tehdy se její filmografie uzavřela na počtu 29 natočených snímků a od té doby žila v soukromí. Na veřejnosti se objevila naposledy v roce 1989 při otevření výstavy věnované tvorbě Pietra Germiho. Jone Salinas zemřela následkem infarktu v Římě 27. května 1992 ve věku 74 let.