Giorgio Bianchi

Giorgio Bianchi začínal v němé éře jako filmový herec, přes různé profese se pak dostal k režii a od začátku druhé světové války až do konce života natočil přes čtyřicet filmů různých žánrů. Pocházel z Říma a po studiích na průmyslové škole vystřídal několik zaměstnání, koncem dvacátých let se dostal k filmu. Ústřední mileneckou dvojici vytvořil s hvězdou němé éry Carmen Boni v Benedettiho filmu LA GRAZIA (1929), později se objevil ve významném Blasettiho filmu MATKA ZEMĚ (Terra madre, 1930). V herecké dráze pokračoval Bianchi ještě počátkem třicátých let, ale po příchodu zvukového filmu dostával stále menší příležitosti. Naposledy jako herec participoval na filmu BALETKY (Ballerine, 1936) českého režiséra Gustava Machatého, na němž se poprvé podílel také jako asistent režie. Na tomto postu pak pracoval na několika dalších filmech, především ve spolupráci s režisérem Amletem Palermim. Bianchiho prvním samostatným filmem byla komedie MLADÁ UČITELKA (La maestrina, 1942). Komediálního žánru se Bianchi držel i u svých dalších filmů, vyzkoušel si ale i jiné typy scénářů, například válečný snímek KAJMANI NA PIAVĚ (Il caimano del Piave, 1951). Větších úspěchů dosahoval Bianchi v padesátých letech díky četnější spolupráci s populárními herci jako byli Alberto Sordi nebo Vittorio de Sica, s nímž natočil například filmy DOBROU NOC... ADVOKÁTE (Buonanotte... avvoccato, 1955), HRABĚ MAX (Il conte Max, 1957) nebo MRAVOKÁRCE (Il moralista, 1959). V neméně úspěšné veselohře STALO SE VE VĚZNICI (Accadde al penitenziario, 1955) se po bok Sordiho postavili další oblíbení komici Aldo Fabrizi a Peppino de Filippo. Také s Peppinem de Filippem točil vícekrát, s ním a nejslavnějším italským komikem Toto natočil film TOTO A PEPPINO ROZDĚLUJÍ BERLÍN (Toto e Peppino divisi Berlino, 1962). Pro jeden film angažoval i neméně slavného francouzského komika Fernandela (STŘÍDÁNÍ STRÁŽÍ - Il cambio della guardia, 1963). Ještě krátce před smrtí byl Giorgio Bianchi velmi aktivním a jen v roce 1967 přišly do kin tři jeho filmy, jedním z těch posledních byl komediální povídkový film ČTYŘI TAXIKÁŘI (I quattro tassisti, 1967). Giorgio Bianchi zemřel v Římě 9. února 1967 ve věku 63 let. Jeho manželkou byla divadelní a příležitostná filmová herečka Pina Borione (1902-1988).