Josef Mengele

Todesengel, čili Anděl smrti - tak byl nazýván Dr. Josef Mengele, lékař, jehož přísaha zavazovala chránit život, který však který během druhé světové války na vězních v koncentračním táboře Osvětim prováděl morbidní a sadistické experimenty a osobně zde poslal přes 400 000 vězňů do plynové komory. Narodil se v Günzburgu (Bavorsko) jako nejstarší ze tří synů Karla Mengeleho, úspěšného továrníka, a jeho ženy Wilmy. Měl dva mladší bratry Karla (1912 - 1949) a Aloise (1914 - 1974). Ačkoliv si rodina mohla užívat přepychu a moci, vztahy mezi jejími členy byly spíše chladné a mezi bratry vládla značná rivalita. Ctižádostivý Josef se po maturitě rozhodl pro studium medicíny se zaměřením na tehdy módní antropologii a genetiku. Roku 1935 získal doktorát z antropologie (Dr.phil.) a roce 1938 pak i doktorát z medicíny (Dr.med.). Brzy se vydává ve stopách svého otce, přesvědčeného nacisty - v březnu 1931 vstoupuje do Stahlhelmu, polovojenské organizace, jejíž členové pochodovali při slavnostních příležitostech městem s pochodněmi v rukou. Mezitím se začínal stále více zajímat o kulturní původ a vývoj člověka. Zalíbily se mu nacistické myšlenky, podle nichž někteří nejsou hodni reprodukce a ani života. V lednu 37 byl Mengele jmenován výzkumným asistentem v Ústavu třetí říše pro dědičnost, biologii a rasovou čistotu ve Frankfurtu. Roku 1939 vstupuje do SS a téhož roku se také žení s Irenou Schoenbeinovou, budoucí matkou svého syna Rolfa. Skutečnou válku Mengele zakusil v červnu 1941, kdy byl poslán na Ukrajinu, kde se záhy dočkal Železného kříže prvního i druhého řádu za statečnost v boji. Mezi jeho další vojenská ocenění patří Medaile za zranění a Medaile za péči o německý národ. Po těžkém zranění byl prohlášen za neschopného boje, povýšen na SS-Hauptsturmführera (kapitána) a převelen do Berlína k rasovému a osidlovacímu úřadu. Jeho dalším působištěm pak byla Osvětim - 24. května 1943 se stal vedoucím doktorem v úseku BIIe (cikánský tábor) koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Hned od počátku se odlišoval od ostatních táborových „lékařů“. Jako jediný měl zkušenosti s východní frontou a na své metály byl patřičně hrdý. Zatímco ostatní dělali pouze co museli, Mengele se neustále pouštěl do nových úkolů. I to byl asi jeden z důvodů, proč ho vězni považovali za hlavního lékaře, i když ve skutečnosti na toto místo nikdy nedosáhl. Mezi Mengeleho hlavní povinnosti patřily selekce přijíždějích transportů. Byl vždy skvěle upraven a proslul svou lhostejností a povýšeností, s jakou vždy rozhodoval o životě a smrti. Na jednu stranu posílal zdravé a silné lidi, kteří měli pracovat v zbrojních továrnách v nelidských podmínkách a na druhou stranu posílal starce a matky s dětmi - to vše s cynickým úsměvem a pohvizdováním si. Mimoto se rozhodl i tady pokračovat ve své "vědecké" práci a experimentech. Středem jeho zájmu byla hlavně dvojčata (převážně romského či židovského původu), dále pak liliputáni a různě tělesně postižení lidé. Objektům svých pokusů říkával "moje morčátka" a v žádném případě si nepřipouštěl, že jsou to také lidé. Konal na nich pokusy na změnu barvy duhovky pomocí vstříknutí chemikálií přímo do dětských očí, různé amputace a další brutální chirurgické zásahy. Nejméně jednou se pokusil uměle spojit dvojčata sešitím jejich tepen dohromady. Pokud jedno z dvojčat předčasně zemřelo, znamenalo to automaticky smrt i pro druhého sourozence - pro "doktora" Mengeleho měl cenu pouze úplný "vzorek". Ještě 1. září 1944 pořádá Mengele v táboře "vědeckou" konferenci, ale už 17. ledna 1945 prchá z Osvětimi v přestrojení za obyčejného vojáka Wehrmachtu. Je sice Američany zatčen a internován v zajateckém táboře poblíž Norimberku, ale protože si nikdy nedal udělat jinak pro členy SS povinné tetování, spojenci vůbec netušili, s kým mají tu čest a tak byl nakonec propuštěn. Nějaký čas pak pracuje pod cizím jménem na jednom bavorském statku, kde jej podporuje a často navštěvuje jeho rodina. Roku 1949 se mu podařilo přejít hranice se Švýcarskem a odtud se dostal do Itálie. Tam si kupuje lodní lístek do Jížní Amerily a 26. srpna 1949 přistává v Buenos Aires. Brzy se zde dostal mezi nacistické emigranty a získal tak vlivné a bohaté přátele. Se ženou Irenou se rozvedl a roku 1958 si vzal vdovu po svém bratru, Martu, ta jej však brzy zase opustila. Mezitím se o jeho činech začalo hodně psát v novinách a jeho syn Rolf se konečně dozvěděl pravdu o svém otci. Na Mengeleho stopu se pověsila tajná izraelská služba Mossad ale přes mezinárodní snahu chytit jej, nebyl nikdy objeven a 35 let se skrýval pod falešnými jmény. Ve strach o svůj život tak Mengele často měnil svá jména i místa pobytu a vystřídal několik zemí Latinské Ameriky. Žil v Paraguayi, Argentině a v Brazílii. Ačkoliv měli agenti Mossadu k jeho dopadení několikrát jenom pověstný krůček, úspěšní nikdy nebyli. Doktor Mengele měl vlivné ochránce... I smrt, která je prý pro všechny stejně spravedlivá, se k tomuto těžkému zločinci zachovala ovzlášť milostdně - dostihla jej 7. února 1979 jeho oblíbeném koupání ve vlnách Atlantiku u pláže Bertioga, čtyřicet kilometrů jižně od Sao Paula v Brazílii. Pravděpodobně dostal křeč či infarkt a utopil se. Pod jménem Wolfgang Gerhard byl pak pohřben asi 20 km západně od Sao Paula, rodina však jeho smrt oznámila až roku 1985. A teprve v roce 1992 byly jeho ostatky vyzvednuty a podrobeny testům DNA - k určení identity byl přitom použit vzorek od jeho syna Rolfa.