Arnošt Lustig

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Arnošta Lustiga: ... vím, že život je strašně křehká záležitost a že je to div, že člověk vůbec žije, a že to, co existuje teď, nemusí existovat za minutu. Života si opravdu vážím a těší mě , baví mě. Někdy, když nic nemám, nebo když se mi něco nepovede nebo když něco prohraju nebo všechno prohraju, říkám si dobře, všechno jsem prohrál, ale žiju, a to znamená, ještě mám možnost./1/str. 117 ...Demokracie není žádný zázračný systém, je to vlastně nuda, donekonečna o věcech diskutovat. Ale je to systém, který člověku pomůže, aby se držel nějakých lidských cest./2/str.118 ...Jméno, to je vlastně vtělení lidské ctižádosti, jde s tebou odmalička až do hrobu a někdy ti jej napíšou i na náhrobní kámen. /3/ str.119 ...Z nějakého důvodu Češi nemají takovou pověst kvůli výrobě dobrých zbraní nebo léků nebo jídla, ale v umění mají jméno nejlepší. V umění jsou Češi velmoc. Nerad bych to zveličoval, ale jsou../4/str.123 ...Nic není úplně nová kapitola, protože ani moje zítra se nedá úplně odstřihnout od mého dneska. Každé včera je kolébkou něčeho, co teprve přijde, ať chci nebo nechci./5/str.124 ...Táta mě naučil, že i když jsi chudý, máš svou důstojnost a jsi to ty, kdo si ji musí hlídat, a jsi to ty, kdo se nesmí nechat ponížit. Chtěl bych svým dětem odkázat, aby si řekly-náš táta nebyl ten nejchytřejší, ale nebyl špatnej a bylo to s ním příjemný na světě./6/str. 125 /1-6, z pořadu TV Brno Rozhovory Z očí do očí, rozhovor Antonína Přidala s Arnoštem Lustigem, červenec 1992, vyd. TV Brno,1994/

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Arnošta Lustiga: ...Komunisti patřili v koncentračních táborech k nejnezištnějším lidem, které jsem poznal. Stateční, ochotní pomáhat, připraveni se obětovat. Taky jich na to spousta doplatila. Jenom německých komunistů, které Hitler zavraždil, bylo čtvrt milionu; bohužel to určitě byli ti slušnější. A já jsem chtěl být v šestnácti letech jako oni. Nestydím se za to, ta ideologie mi připadala nádherná: víc tolerance, víc demokracie, víc svobody. Žádná rasová nesnášenlivosti. Byla to silná utopie, jako kdysi křesťanství. O světě jsem toho moc nevěděl a hledal jsem myšlenku, která to všechno rozsekne. Komunismus mi ji nabídnul./1/ ...V Americe jsou univerzity poslední výspou, ke se čte./2/ /z pořadu Na plovárně, ČT 1999/