Ninon Vallin

Francouzská zpěvačka Ninon Vallin byla hvězdou meziválečného operního zpěvu, svou podobu zanechala divákům ve dvou filmech. Narodila se v malém městečku Montalieu-Vercieu nedaleko švýcarských hranic, kde byl její otec notářem. Od dětství jevila pěvecké nadání, v deseti letech poprvé vystupovala na veřejnosti, v roce 1903 byla přijata ke studiu zpěvu na hudební konzervatoři v Lyonu. Studium dokončila s první cenou v roce 1906 a začala vystupovat na různých akcích v jižní Francii, teprve skladatel a pedagog Vincent d’Indy ji přivedl do Paříže. I když v Paříži vystupovala od roku 1907, až v roce 1911 se prosadila ve světě velké opery, kam ji přivedl hudební skladatel Claude Debussy. Následovalo stálé angažmá v Opéra-Comique, kde se uplatnila v moderním i klasickém operním žánru (Carmen, Pelleas a Melisanda, Bohéma, Faust, Romeo a Julie, Hoffmannovy povídky). Její doménou byly zpočátku lyrické sopránové role, později přešla i k dramatickým mezzosopránovým partům. Prvním zahraničním triumfem bylo v roce 1917 vystoupení v milánské La Scale, po první světové válce zamířila do Ruska, kde zazářila v Moskvě, Petrohradu a Kyjevě, následovaly časté cesty po celém světě, zpívala ve všech evropských hlavních městech, Prahu nevyjímaje. Již v roce 1925 byla dekorována nejvyšším francouzským státním vyznamenáním, řádem Čestné legie. Velký úspěch sklidila v argentinském divadle Teatro Colon, kde poprvé zpívala již za první světové války, později se do jižní Ameriky často a ráda vracela, nemohla pochopitelně minout ani severní část kontinentu a například v roce 1934 zpívala v San Franciscu. Ve třicátých letech její podobu dvakrát zaznamenala filmová kamera. Jednu z hlavních rolí vdovy po hrdinnně zemřelém generálovi hrála v sentimentálním příběhu MADELONOVA DCERA (La fille de la Madelon, 1937), o rok později ztvárnila velkou roli slavné operní zpěvačky, u níž nalezne útočiště malý chlapec na útěku z domova, ve filmu CEUX DE DEMAIN (1938). Za druhé světové války žila Ninon Vallin v ústraní nedaleko Lyonu, aktivní účasti na kulturním dění se ale nevzdala. Po válce se vrátila do Paříže, kde naposledy zpívala v opeře Figarova svatba v roce 1946, poté absolvovala turné po Austrálii a Novém Zélandu. Znovu se vracela do jižní Ameriky a v letech 1953-1959 působila pedagogicky na hudební konzervatoři v Montevideu. S vlastním vystupováním skončila v roce 1957, po návratu do Francie vyučovala zpěv na konzervatoři v Lyonu, kde strávila svá poslední léta. Zemřela v Lyonu 22. listopadu 1961 ve věku 75 let. Hlas Ninon Vallin zaznamenaly stovky gramofonových nahrávek, poprvé zpívala před mikrofonem v roce 1913 a během následujících čtyřiceti let pořídila kolem 450 nahrávek na desky. Byly to především operní árie, ale také písně. Řada jejích nahrávek je dnes dostupná na CD, a to nejen ve Francii, ale také v Německu nebo Spojených státech. Ve všeobecné shodě panuje dnes názor, že Ninon Vallin patřila k nejvýznamnějším francouzským pěvkyním první poloviny dvacátého století.