Pavel P. Ries

Režisér, scenárista a producent, narozen v Plzni 31. 3. 1952 Vyučil se elektrikářem na SOU v Sokolově (1967 – 1970). Večerně vystudoval obor radiová a sdělovací zařízení při SPŠ strojní v Ostrově nad Ohří, pobočka v Karlových Varech (1970 – 1975), které doplnil o pedagogické minimum na PeF v Plzni a v Praze (1975 – 1977 a 1987 - 1989) ukončené státní zkouškou. Ještě při večerním studiu na SPŠ pracoval ve funkci zvukaře v karlovarském studiu Čs. rozhlasu (1974 - 1975), nebyl však prověřen a pro špatný kádrový profil (otec politicky vězněn - rehabilitován po r. 1989) musel z rozhlasu odejít. Poté vyučoval odborné předměty v SOU v Sokolově (1975 – 1986) v SPŠ strojní Na Třebešíně v Praze (1986-1989). V letech (1974–88) se věnoval filmové tvorbě amatérsky a za své filmy získal mnohá ocenění na festivalech doma i v zahraničí. V Karlových Varech absolvoval Lidovou akademii amatérského filmu pod pedagogickým vedením Rudolfa Adlera a Josefa Valušiaka. Po roce 1989 se začal filmové tvorbě věnovat profesionálně a zaměřil se na dokumentární, a hlavně vzdělávací pořady, jako režisér a kameraman studia TeST při SPŠ Na Třebešíně (1989–98), a poté již na volné noze v rodinné firmě Foto video studio Jari (od 1998). Publikoval v řadě periodik (VTM, T-MAGAZÍN, ŽIVA, FILM A VIDEO, revue PEOSTOR a od roku 2008 na blogu týdeníku Respekt), Nakladatelství TV Spektrum vydalo jeho publikaci o Josefu Hlávkovi (1991), byl kurátorem výstavy Jindřich Polák 50 let s televizí a filmem v Chomutově (2003) a v Karlových Varech (2004), účastnil se řady festivalů jako porotce, spolupodílel se na projektech KF, Slovenské televize, TV Prima, TV Nova a nejvíce ČT. Těžiště tvorby tkví ve vzdělávacích účelových, výchovných a zakázkových filmech pro různé zadavatele. Často jde o dokumenty týkající se historických řemesel například RESTAUROVÁNÍ – KOEXISTENCE UMĚNÍ A VĚDY (2003), umění: MODERNÍ VÝTVARNÉ UMĚNÍ (1996) natočeno pro sluchově postižené děti nebo zdraví DOSPÍVÁNÍ A MENSTRUACE (2000). V této oblasti největší zdravotnický projekt tvořila série pro Výzkumný ústav pedagogický NEJVĚTŠÍ RODINNÁ UDÁLOST (1991, 5 dílů), v níž podrobně přiblížil změny v životě rodiny při narození potomka a představil šetrný porod a porod s otcem. Na tu navazoval film pro dětské zdravotní sestry JAK KOJIT (1997). Další rozsáhlejší dílo, zatím neukončené, tvoří obrazově-hudební imprese: OLOMOUCKÉ DOTEKY ČASU (1995), LIBERECKÉ DOTEKY (1998), ROŽMITÁL POD TŘEMŠÍNEM V DOTECÍCH ČASU (2000), ZNOJMO VE SPIRÁLE ČASU (2001), OLOMOUC VE SPIRÁLE ČASU (2005), KARLOVARSKÉ DOTEKY VE SPIRÁLE ČASU (2002), KARLOVARSKÉ OBRAZY (2007) NEBO VARY KARLA IV. (2008), poslední dva snímky byly oceněny na mezinárodním festivalu Tourfilm Karlovy Vary. Realizoval i umělecko-historické dokumenty, v nichž představil mj. ŠALAMOUNŮV CHRÁM VE ZNOJEMSKÉ LOUCE? (2001), též oceněný na Tourfilmu, či zajímavé architektonické rekonstrukce jako OBNOVA MĚSTSKÉHO DIVADLA V KARLOVÝCH VARECH (1999, několik verzí) nebo TRADICE A HISTORICKÁ KONTINUITA (2006) o rekonstrukci a přestavbě historické budovy Restaurátorské školy AVU v Praze. Snímek byl oceněn na Mezinárodním festivalu filmů o umění Arts&film v Telči (2007). K divácky nejvýraznějším filmům patří portrét významného architekta, stavitele a mecenáše, s nímž je často duševně i fyzicky ztotožňován JOSEF HLÁVKA (1991 pro ČT, na DVD vydáno v nové verzi 2008, oceněn na Arts&film v Telči 2009), a filmy, kde je průvodcem Ladislav Gerendáš: snímek k výstavě ZAKÁZANÉ DĚJINY (1998) o 80 letech činnosti ČTK nebo VARY KARLOVY (2002), svérázný portrét našich předních lázní plný hereckých skečů. Některé z projektů vysílala i ČT. Zatím poslední dohotovené práce jsou ojedinělá interaktivní multimediální DVD prezentace LÁZNĚ ČESKÉ REPUBLIKY (2004-2008), kterou pod názvem LÁZNĚ V SRDCI EVROPY, vydala společnost Filmák (2009). S Českou televizí dokončil, dle svého námětu, dvě série cyklu HISTORICKÉ MINIPŘÍBĚHY A KURIOZITY (2009 - 2010), BEDŘICH SMETANA ŽIVOT ŽITÝ ZAŽIVA a ZVELEBENÍ HROBU BEDŘICHA SMETANY. K jeho častým spolupracovníkům patří kromě manželky (profesionální fotografka) také kameraman Josef Psohlavec a hudební skladatel Jan P. Martínek.