Zuzana Nováková

Zuzana Nováková, rozená Renčová, pozdější prozaička, autorka knih pro mládež a básnířka, spatřila světla tohoto světa v Praze 22. února roku 1943. Narodila se na počátku druhé poloviny II. světové války v rodině básníka, překladatele a dramatika Václava Renče /1911-1973/. S rodiči žila většinou v Kloboukách u Brna do roku 1952, kdy byl otec odsouzen pro vlastizradu a a zbytek rodiny byl přinucen z moci úřední opustit Brno. Různé přesuny do nejrůznějších míst skončily v roce 1957 v Karlových Varech a po roce 1959 krátkodobě na různých místech Prahy. Po částečné změně společenských poměru po roce 1957 se jí podařilo vystudovat střední školu pro pracující, kterou ukončila závěrečnou maturitní zkouškou v roce 1952. Po maturitě pracovala v různých profesích, převážně jako dělnice a také jako sanitářka. V roce 1965 se provdala za redaktora a literárního teoretika dětské literatury Jaroslava Nováka /* 1935/ a žije v Brně. Po časopiseckých začátcích v dětských /Mateřídouška 1964/ a literárních časopisech /Červený květ, Host do domu, Literární noviny, Lidová demokracie, List pro literaturu aj./, debutovala také knižně pod svým dívčím jménem Zuzana Renčová. V této etapě své literární tvorby se zaměřila na nejmenší čtenáře a milovníky poezie a klasických textů z pohádek a biblických příběhů: Jeden modrý den /1965, pohádky a básně/; Světlo a ostatní /sb. básní 1966/; Džbánek pohádek /1968/; Svět jiných barev /1968, próza/; Píseň o havraním křídle /1969/; Mušle pohádek /1969/; Dvanáct visutých zahrad /1969, sb. básní /; Hrajeme si pohádky /1969, na staré lidové motivy/. Od roku 1970 již mohla pouze publikovat pod jménem Nováková:- básně - Píseň hlasů fontán /1970/; Chladná noční země /BB 1970/; Ticho plné hudby /1980/; Zdislava, plamen Boží /1992, s J. Novákem/; Stínání luny /2000/ aj. Od druhé poloviny 60. let minulého století úzce spolupracovala s Československou televizí a rozhlasem, pro něž napsala zejména pohádky z rozhlasových cyklů Zlatohlásek a Pohádky na dobrou noc aj. V rozmezí dekád let 70. až 80. společně s Jaroslavem Novákem připravila několik rozsáhlejších pohádkových inscenací, např. O dívce s tisícem copánků; O krásné Güldžamal; Panna z vosku aj. ¨ V průběhu 70. let Čs. televize převzala od Zuzany Novákové libreta k muzikálům a hudebním pohádkám a uváděla je s mnoha dětskými soubory, např.: Peluňka na výletě /1972/; Jak kůzlata zabloudila /1974/; Jak Atanas přemohl tureckého sultána /1976 – s Jaroslavem Novákem, hudba Petr Fiala/ aj. Po roce 1989 byla předvedena koncertní oratoria složená na její verše. Významnou částí literárního díla Zuzany Novákové jsou verše a libreta, která byla zhudebněna a provozována četnými hudebními umělci, například: Pavel Blatný, Iva Bittová, Petr Eben, Jan Hanuš, Miloslav Hába, Bedřich Nikodem, J. V. Renč a další. ¨ V roce 1992 byla vysílána televizní dramatizace básně Legenda o princezně Anežce /1992, sc. + Jaroslav Novák, rež. Rudolf Tesáček/. Pro Slovenskou televizi napsala pohádky pro cyklus Večerníčků. Motivy z knížky Děvče s copánky použila pro napsání divadelní hry Střepinky /rozmnož., 1979, dramatizace S. Pavelková/, aj. Věnuje se nejen literatuře, ale i výtvarné tvorbě, když si řadu svých knih sama ilustrovala/. Je matkou dvou dcer – Luisy Novákové /*1971/ a Ester Novákové /*1978/, které se také věnují literární tvorbě a ediční činnosti. Erkul