Marisa Allasio

Italská kráska Marisa Allasio, vlastním jménem Maria Lucia Allasio, prodělala krátkou hvězdnou kariéru v padesátých letech, po uzavření manželství a narození dětí však na další angažmá před kamerami rezignovala. Narodila se v Turíně, jejím otcem byl slavný italský fotbalista a později trenér Federio Allasio (1914-1987). Vyrůstala v Janově, kde otec působil jako fotbalový trenér, a ve čtrnácti letech tady vyhrála soutěž Miss pláž. Když pak rodina přesídlila do Říma, její fotografie se objevily na stránkách časopisů a jejímu vstupu do uměleckého světa nic nestálo v cestě. Její jméno zaznamenaly filmové anály poprvé u dramatu ODPUSŤ MI (Perdonami!, 1952) režiséra Maria Costy, kde ovšem hrála jen velmi malou roli. Následně začala studovat na Akademii dramatických umění, další příležitosti před kamerou jí poskytl významný producent Carlo Ponti, hrála například ve filmu MATČINO SRDCE (Cuore di mamma, 1954). Celonárodní popularitu jí přinesly komedie Dina Risiho CHUDÍ, ALE KRÁSNÍ (Poveri ma belli, 1956) a KRÁSNÁ, ALE CHUDÁ (Belle ma povere, 1957), kde hrála jednu z hlavních rolí. Objevila se také ve velkofilmu VOJNA A MÍR (The War and the Peace, 1956). Její jméno se začalo objevovat také v bulvárních médiích, cesty do Ameriky byly příslibem angažmá v Hollywoodu, což ovšem skončilo u natočení muzikálu ARRIVEDERCI ROMA (1957), které v Itálii realizoval Roy Rowland se slavným zpěvákem Mariem Lanzou v hlavní roli. Poslední dva filmy natočila Marisa Allisio v roce 1958, jeden v Německu, jeden v Itálii, po boku Alberta Sordiho hrála v komedii BENÁTKY, LUNA A TY (Venezia, luna e tu, 1958), opět v režii Dina Risiho, pak ve dvaadvaceti letech skoncovala s další kariérou a od té doby se již před filmovou kameru nikdy nepostavila. Razantní ukončení hereččiny kariéry souvisí s jejím sňatkem. V roce 1957 se na filmovém festivalu v Benátkách setkala s hrabětem Pierem Calvim di Bergolo (*1933) a v listopadu 1958 se za něj provdala. Hrabě Piero Calvi di Bergolo byl synem důstojníka z nepříliš významné šlechtické rodiny, po matce byl ale vnukem italského krále Viktora Emanuela III. Nově získaná příslušnost ke společenské smetánce změnila i Marisin názor na její prezentaci v médiích a již jako hraběnka Marisa Calvi di Bergolo zažalovala v roce 1959 časopis Il Borghese za zveřejnění jejích údajně obscénních fotografií. Na její popud policie zabavila kompletní vydání časopisu, soud v Miláně ale pak došel k závěru, že fotografie použité z filmu CHUDÍ, ALE KRÁSNÍ nejsou žalovatelné, jestliže celý film prošel státní cenzurou. Z manželství s Pierem Calvim di Bergolo má Marisa dvě děti, syna Carla (*1959) a dceru Andu (*1962).