Vladimir Sutějev

Vladimír Sutějev patří do okruhu těch osobností, které pokládaly základy ruské animace ve dvacátých letech. Pracoval ve skupině N. Chodatajeva a jako výtvarník se podílel na filmu Dobrodružství barona Prášila, který tehdy natočil režisér D. Cerkes. V roce 1931 společně s L. K. Atamanovem natočili první původní zvukový animovaný film s názvem Ulica poperjok (lze přeložit jako Příčná ulice) a společně pracovali i na filmu Skazka pro belogo byčka z roku 1933 (film se bohužel nedochoval). Přidal se k Atamanovi při jeho odchodu do Jerevanu a jako výtvarník se podílel na prvním arménském animovaném filmu Pjos i kot (1938). O dva roky později je nazpět v Moskvě a jako režisér natáčí film I my na olimpiadu (1940), což zní dnes trochu absurdně za situace, když od září 1939 se v Evropě již válčilo. Po válce působil jako pedagog při kurzu pro začínající výtvarníky a animátory při studiu Sojuzmultfilmu. V roce 1948 přerušuje svoji činnost v studiu a věnuje se především scenáristice. Pro animovaný film napsal více než 40 scénářů, z nichž většina byla zfilmována takovými režiséry jako L. K. Atamanov, L. A. Amalrik, V. I. Polkovnikov nebo J. N. Rajkovskij. Představil se i jako autor pohádkových příběhů a kreseb pro děti. Nejprve ilustroval knihy spisovatelů jako Čukovskij, Maršak či Michalkov. Později se věnoval sám psaní knih pro děti. Jeho knihy byly přeloženy do 39 jazyků za hranicemi Ruska. Jeho životu byl věnován videofilm Ostrov z roku 2005. Jako zajímavost lze snad dodat, že byl ambidexter, to znamená, že byl stejně obratný na pravou i na levou ruku. Uměl současně např. jednou rukou psát a druhou kreslit.