Monika Maláčová

Narodila se v Brně 9. dubna roku 1959. Od dětství se věnovala baletu, navštěvovala baletní školu při Státním divadle v Brně a poté dramatický obor na Lidové škole umění. Současně se věnovala i hře na klavír a zpěvu. Asi v sedmé třídě základní školy ji otec vybídl, aby zkusila hrát divadlo. A jak sama říká, důrazně to odmítla se slovy: „Kdepak! Já kašpara nikomu dělat nebudu!“ Zcela náhodně její talent budoucí mladé herečky vytušil režisér Divadla na provázku Zdeněk Pospíšil, který měl nakonec na její umělecký vývoj zásadní vliv. Po ukončení školní docházky se přihlásila ke studiu na Konzervatoř Brno, kam byla přijata až na druhý pokus. Mezitím rok uklízela v operetě a seznámila se velmi detailně s divadelním provozem. Jak se později ukázalo, získala tak cenné životní i profesní zkušenosti. Další přijímací zkoušky již skončily úspěšně a byla přijata ke studiu na dramatické oddělení brněnské konzervatoře. Souběžně během studia účinkovala v Divadle na provázku a po absolutoriu konzervatoře se stala plynule stálým členem tohoto divadelního souboru, jehož byla členem v letech 1979 až 1983. Během svého prvního angažmá hrála v legendární Baladě pro banditu, v inscenaci Sviť, sviť má hvězdo Alexandra Mitty, Julije Dunského a Valerije Frida. Ráda vzpomíná na roli Boženy v Mrštíkově Pohádce máje v netradičním pojetí Milana Uhdeho, a v režii Zdeňka Pospíšila. Úspěch zaznamenala i v roli Markéty ve Vančurově Markétě Lazarové v dramatizaci Evy Tálské. Zde Monika Maláčová vynikla dobrou hereckou a pohybovou průpravu ve spojitosti s vykreslením citového profilu, včetně návaznosti na dramatický vývoj postavy. V Dostojevského Karamazovcích v dramatizaci Jana Antonína Pitínského, kde hrála Kateřinu Ivanovnu. Plnokrevně ztělesnila Boženu Němcovou v Písni o Viktorce. Monika Maláčová prokázala schopnost vykreslit v jednom představení různé typy postav, jak tomu bylo v inscenaci Labyrintu světa a lusthauzu světa podle Jana Amose Komenského v dramatizaci Ludvíka Kundery aj. Chtěla si vyzkoušet také něco jiného, takže odešla na nějakou dobu a vykonávala svobodného povolání, když spolupracovala s různými alternativními hudebními skupinami, jako Domácí lékař, nebo začínajícím seskupením Čechomor, či Nepojízdná housenka a další. V roce 1987 obdržela své první významnější ocenění - Cenu Klubové tvorby. V roce 1989 přijala angažmá v HaDivadle a zaznamenala řadu úspěchů v rolích : Marie v dramatu Georga Büchnera Vojcek; Nastasja Filipovna v Dostojevského Idiotovi; Gertruda v Hamletovi Williama Shakespeara. Za autorský podíl na postavě učitelky Vránové v muzikálu Hvězdy na vrbě a s přihlédnutím k dalším rolím získala Cenu Nadace českého literárního fondu. Od roku 1996 pokračovala v herecké práci na scéně Městského divadla Brno, kde se velmi úspěšně uvedla v roli Hedy Gablerové ve stejnojmenné hře Henrika Ibsena. Z dalších rolí je nutno připomenout: Jenny ve hře Všechno na zahradě Edwarda Albeeho, Mahuleny v muzikálu Radúz a Mahulena Petra Ulrycha a Stanislava Moši, objevila se v muzikálu Babylon Zdeňka Merty a Stanislava Moši. Do té doby poměrně málo využívané pěvecké kvality s naplno projevily v Amadeovi Petera Shaffera, kde zpívala nezapomenutelnou Královnu noci. V Divadle Metro Monika Maláčová hrála Andělu v inscenaci Tanec mezi vejci. Představila se jako autorka projektu tvořeného koncertními verzemi muzikálů světových autorů a současných českých i světových skladatelů moderní vážné hudby. V roce 2007 se jako vyzrálá herečka srala členkou činohry Národního divadla Brno a ztvárnila temperamentní Italku Orsolu v Goldoniho Náměstíčku MS Italia ´90 v úpravě Romana Groszmanna a Jana Šotkovského; postavu věrné Cybely, služku v Dacosta - Garralově rodině v inscenaci Tajemství pralesa aneb 800 mil po Amazonce Julese Verna v úpravě Arnošta Goldflama. Nelze zapomenout na světovou premiéru hry Erós Pavla Kohouta brilantně, ve které v postavě Ester Heidenreichové dokázala vykreslit mistrně její psychologické zvraty. Není náhodou, že v náročné roli Madame ve hře Služky Jeana Geneta přesvědčila výbornou hereckou kreací a psychologickým ztvárněním postavy. Zcela rozdílnou roli byla Merkuria v hudebním dramatu Tajemství Zlatého draka Daniela Landy, Zdenka Plachého a Jiřího Šimáčka. Monika Maláčová v této roli dozrála do plnohodnotného a výrazného herectví a zejména syntetičnost žánrů: výrazným hereckým a pěveckým projevem s vysokou pohybovou kulturou. Monika Maláčová spolupracovala dlouhodobě s Českou televizí Brno a podílela se na několika inscenací:v televizním filmu O bláznech dobré, natočeného podle románu brněnského spisovatele Jana Trefulky; pohádce O Faustovi; detektivní příběhy tv. seriálu Detektiv Tomsa; Boží pole s.r.o. /2006, rež. Viktora Poslesného/; Cesta do Vídně a zpátky /2007, rež. Petra Slavíka/ a další. Objevila se v pořadu Manéž Bolka Polívky s pěveckou parodií na Mozartovu Královnu noci. Mimo domovskou scénu, kterou je pro Moniku Maláčovou od roku 2007 činohra Národního divadla Brno, hostovala také: v divadle Ta Fantastika v Praze, v roli Královny Igrain a Převorky v muzikálu Excalibur; v Dejvickém divadle zpívala Královnu noci v Kouzelné flétně a v Národním divadle v Praze v pěvecká roli vesnické ženy ve hře Zvony. Mimo televizní studio Brno spolupracovala také s České televizi Praha: v detektivním filmu Vražda kočky domácí, v seriálu Zdivočelá země, To horké léto v Marienbadu aj . Zahrála si také v hororovém filmu hollywoodské produkce amerického režiséra Eliho Rotha Hostel II /2007/. V Divadle Metro Monika Maláčová hrála Andělu v představení Tanec mezi vejci a také vytvořila vlastní projekt, a to koncertní verzi muzikálových světových autorů a současných českých i světových skladatelů moderní vážné hudby. Spolupracovala s hollywoodskou produkcí, účinkovala ve filmu Hostel II v režii Eliho Rotha a v různých dokumentech.V roce 2007 nastoupila do Činohry Národního divadla Brno jako vyzrálá herečka s velkými jevištními zkušenostmi s rozmanitým repertoárem. Ztvárnila znamenitě temperamentní Italku Orsolu v Goldoniho Náměstíčku MS Italia ´90 v úpravě Romana Groszmanna a Jana Šotkovského, dále věrnou Cybelu, služku v Dacosta-Garralově rodině v inscenaci Tajemství pralesa aneb 800 mil po Amazonce Julese Verna v úpravě Arnošta Goldflama. Ve světové premiéře hry Erós Pavla Kohouta brilantně vystihla Monika Maláčová psychologické zvraty hrdinky v postavě Ester Heidenreichové. I v náročné roli Madame ve hře Služky Jeana Geneta přesvědčila svou výbornou hereckou kreací a psychologickým ztvárněním postavy o vysokých hereckých kvalitách. Zcela rozdílnou roli byla Merkuria v hudebním dramatu Tajemství Zlatého draka Daniela Landy, Zdenka Plachého a Jiřího Šimáčka. Monika Maláčová i v této roli dosáhla propojení svých schopností a prokázala výrazný herecký a pěvecký projev, umocněný vysokou pohybovou kulturou. Erkul