Loda Halama

Je pozdní večer 20. července 1911 a v Czerwińsku nad Wisłou (nedaleko Plocku) právě končí představení hostujícího cirkusu. Tanečnice a zpěvačka Marta Cegielska se sice s diváky loučí zářivým úsměvem a vzdušnými polibky, ale z manéže odchází zlomaná bolestí. Její muž, cirkusový akrobat a multiinstrumentalista Stanisław Halama, dobře ví, kolik uhodilo... o necelé dvě hodiny poté už jejich maringotkou zní pláč novorozené holčičky Leokadie, která se v budoucnu protančí až k přirovnání s proslulou Josefinou Baker. Zatím tomu ale nic nenasvědčuje - malá Loda, stejně jako její dvě starší sestřičky Zizi (Józefina) i Punia (Alicja), vyrůstá v cirkusové manéži, kde vstřebává své první umělecké dojmy - učí se tančit a zpívat, ale i žonglovat a všemožně tak vypomáhat svým rodičům. O školu sice děvčátka, díky kočovnému životu celé rodiny, ani nezavadí, přesto se ale (na rozdíl od mnoha svých vrstevníků) domluví několika jazyky a plynně čtou i píší latinkou i azbukou. Matka navíc při jejich výchově nezanedbává ani tak praktické věci, jako je šití, vaření a vedení domácnosti. Po několika letech, strávených na cestách necestách rozlehlou Rusí, dává otec Halama povel k návratu do vlasti - nově vzniklého Polska. Píše se rok 1919 a celou rodinu čeká dlouhá a svízelná cesta, během níž se během několikaměsíčního putování vlakem a pobytu v tyfové karanténní stanici na Ukrajině narodí čtvrtá, nejmladší dcera Ena (Helena). Do Polska Halamovi dorazili počátkem roku 1921 a po krátkém pobytu u příbuzných zamířili rovnou do hlavního města. Tady Marta založila s dcerami pěvecký spolek "Siostry Halama", s nímž až do počátku 30. let vystupovaly v mnoha vyhlášených kabaretech (Morskie Oko, Perskie Oko a podobně). Dosahovaly přitom jistých úspěchů, ale Loda, nejdymamičtější z děvčat, se z rodinného uskupení brzy vymanila. Její cíl byl někde jinde...Začínala jako klasická tanečnice a přestože jí původně úspěch na této dráze nikdo nepředvídal, silou vůle a neskutečnou pílí dosáhla postu primabaleriny v renomovaném varšavském Velkém divadle. Svým tanečním uměním pronikla i na předválečné filmové plátno - zahrála si např. ve filmech "Uśmiech losu" (1927), " Prokurator Alicja Horn" (1933), "Kocha, lubi, szanuje" (1934), "Manewry miłosne" (1935), koprodukčním Augustovi Mocném (August der Starke - 1936), "Dyplomatyczna żona" (1937) a jejím posledním filmovým vystoupením se stalo "Kłamstwo Krystyny" (1939). Během své předválečné kariéry hodně cestovala, a to nejenom po Evropě, ale s velkým úspěchem tančila např. v Japonsku a USA. V době války žila zpočátku v okupovaném Polsku, kde se účastnila protiněmeckých odbojových akcí, ale roku 1943 se jí podařilo emigrovat do Švýcarska. Později se, díky fiktivním sňatkům, dostala do Velké Británie a nakonec i do Los Angeles. V letech 1948-58 žila sice v Hollywoodu, ovšem na svoji taneční kariéru už rezignovala a živila se prodejem nemovitostí. Roku 1959 přesídlila do Londýna, kde pro změnu provozovala luxusní restauraci a počátkem 60. let znovu zavítala do Polska a uskutečnila zde několik pohostinných tanečních vystoupení. Do konce života pak střídavě pobývala ve Varšavě a v Londýně. Loda Halama se během svého bouřlivého života 5x provdala - z toho 3x z lásky, a 2x, jak už bylo řečeno, z jiných důvodů. Jejím prvním manželem se stal hrabě Andrzej Dembiński, za něhož se vdávala jako osmnáctiletá. Podruhé stála před oltářem r. 1939, kdy si brala svoji životní lásku - George Golembiowského. Měli spolu syna, ale George po čtyřech letech tragicky zemřel. Další dva sňatky (s Kazimierzem Dobrowolskim a Larry Lattou) Loda uzavřela jenom kvůli umožnění pobytu v Anglii a USA, takže po dosažení cíle vždy skončily rychlým rozvodem a jejím posledním mužem byl v letech 1957-61 stal Stanisław Ruszała. Roku 1984 Loda vydala vzpomínkovou knihu " Moje nogi i ja" a o dva roky později byla oceněna vyznamenáním Nagrodą Miasta Stołecznego Warszawy. Konec života pak slavná baletka strávila především ve Varšavě, kde 13. 7. 1996 také zemřela a je pohřbena na zdejším Powązkowskim hřbitově.