Václav Cibula

Redaktor Václav Cibula, st. po ukončení gymnaziálních studií absolvoval studium srovnávacích dějin literatury na pražské Filosofické fakultě University Karlovy. Ve veřejně činném sektoru se proto Cibula pohyboval i coby zdatný prozaik, dramatik, překladatel a spisovatel. Václav Cibula, st. své zkušenosti s tiskem začal získávat v literární rubrice Lidové demokracie odkud přešel do pražské redakce Československého rozhlasu, kam nastoupil nejprve jako redaktor Třetího programu, okruhu pro náročnějšího posluchače, kde vedl literární cykly Antická knihovna; Etická knihovna; Rozhlasové dokumenty; Sám doma s hudbou, kterou mám rád nebo Třiatřicet otázek pro.... Než Cibula odešel do důchodu, pracoval i v rozhlasové literární redakci, s níž ale spolupracoval i coby pensista na pořadech a cyklech Benefice; Fonogramy či Živé archivy. Cibula jako redaktor či jen jako literární publicista spolupracoval i s časopisem Československý rozhlas; Prostor; Týdeník Rozhlas; Světová literatura nebo Zlatý máj, do níž své příležitostné příspěvky podepisoval zkratkami „ul“ a „vv“. Václav Cibula, st. je mimo své redaktorské práce také autorem celé řady dramatizací a rozhlasových i televizních her, k nimž patří například Obyčejná sobota; Svět před námi; Tunel nebo Vlajka na vrcholu. Neméně významná i bohatá je také prozaická Cibulova tvorba, v níž se zaměřoval především na děti a mládež, proto těmto čtenářům věnoval báje, legendy, pověsti v knihách Čarovný zeměklíč – Tatranské báje a pověsti; Pražské pověsti, na kterou později navázal Novými pražskými pověstmi. Cit pro psané slovo, dávné příběhy a jejich odkaz pro současnost Cibula promítnul do několika oblíbených průvodců, jakými jsou Objevujeme Prahu; Královská cesta nebo Praha – Obrazový průvodce. Cibula byl ale také překladatelem z francouzštiny a španělštiny, načež mu na tomto poli mu dnes vděčíme za převyprávění národních pohádek z výše uvedených jazyků nebo i za Hrdinské legendy staré Francie, které premiérově vydal r. 1963, aby je po deseti letech přepracoval do nového vydání. Obdobně si počínal Cibula i při práci na literární podobě vzpomínek jednoho z členů starobylého cirkusového rodu Kludských, Karlem, s nímž knihu Život v manéži pro vydání připravil nejprve v r. 1966 a pak o čtyři roky později znovu. Několikráte byly vydány i Cibulovy překlady, jako např. Leblancův Arsene Lupin contra Herlock Sholmes, jež se svého prvního uvedení na knižní trh dočkal v r. 1971 a znovu pak v další modernější úpravě r. 1987. Vyjma Leblanca Cibula překládal s oblibou i díla de Cervantese, jak tomu bylo v případě Bdělého strážce nebo Claira, od něhož do češtiny uvedl Velké manévry. Nejoblíbenějším zahraničním autorem V. Cibuly asi musel být Prosper Mérimée, protože z jeho literárního odkazu pro českého čtenáře překládal asi nejvícekrát. Zcela specifickou tvorbou v Cibulově literárním součtu tvoří cestopisy Na horách a na moři, které jsou místopisem z Albánie nebo Do videnia, Vysoké Tatry a Tatry mého srdce jež, jak samy tituly napovídají spadají na sousední Slovensko. Ke konci své literární kariéry Cibula přispíval se svými pohádkami a legendami do četných sborníků či knih, které jsou společným dílem několika autorů, jak dokládají Strašidelné příběhy města pražského; Moje nová kniha pohádek; O obrech; nebo Pověsti z Čech, Moravy a Slezska. Václav Cibula, st. se v r. 1969 za rozhlasový cyklus dokumentů dočkal od Svazu československých rozhlasových umělců Ceny za vynikající tvůrčí výkon; za knihu Cid a jeho věrní pak v r. 1979 získal Čestného uznání nakladatelství Albatros a v r. 199o mu za šíření díla K. Čapka Společnost bratří Čapků udělila Medaili. Václav Cibula, st., otec redaktora Václava Cibuly, ml., zemřel ve věku 83 let. Bibliografie (autorská či spoluautorská – výběr): ? – Mušketýři v peřejích; 1947 – Tunel; 1955 – Jezero Naděje; 1959 – Modrá protěž; 196o – Na horách a na moři; Svět před námi; 1963 – Hrdinské legendy staré Francie; Tatry mého srdce; Utkání; 1964 – Obyčená sobota; 1966 – Čas na zázrak; Život v manéži; 1967 – Aucassin a Nicoletta; Něco jako hvězda; Stromy; 197o – Honba za rádiem; Hrdinské báje staré Evropy; Meč a píseň; Život v manéži; 1971 – Zálesáci z Arkansasu; 1972 – Dvaatřicet metrů; Pražské pověsti; 1973 – Hrdinské legendy staré Francie; Konec jednoho týdne; S prázdnou kapsou kolem světa; 1974 – Setkání; 1976 – Čarovný zeměklíč – Tatranské pověsti a báje; Jinovatka v parku; 1977 – Oranžová cesta; Pražské pověsti; 1978 – Cid a jeho věrní; Hrdinské zpěvy starého Španělska; Růže pro Helenu; 1979 – Lavina; 1981 – Do videnia, Vysoké Tatry; Jánošík; Nové pražské pověsti; Vlajka na vrcholu; 1984 – Španělské pohádky; 1985 – Pražské figurky; Taškář Ferrazzanu; Tatranské pověsti a báje; 1986 – Enšpígl; 1988 – Kamzík; Objevujeme Prahu; 1989 – Nejkrásnější mýty světa; 1991 – Francouzské pohádky; 1992 – Královská cesta; 1995 – Hrdinové starých evropských bájí; Praha – Obrazový průvodce; … Bibliografie (překladatelská – výběr): 1951 – Tamango (P. Mérimée); 1955 – Bdělý strážce (M. de Cervantes Saavedra); 1956 – Vinné sklepy (V. Blasco Ibánez); 1957 – Velké manévry (R. Clair); 1958 – Ostrované (E. L. Castro); Zajatci tmy (J. P. Clébert); 1959 – Lokis (P. Mérimée); 196o – Jacquerie a jiné vybrané prózy (P. Mérimée); 1962 – Fotbal (G. Bellak & P. Quentin); Svátky (J. Goytisolo); 1963 – Štvanec se vrací (J. Lanzmann); 1964 – Dobrodružný život Guzmána z Alfarache (M. Alemán); 1967 – Nezvěstný plukovník (M. Soriano); 1969 – Talisman jménem Cyrano (S. Gilmar); 1971 – Arsene Lupin contra Herlock Sholmes (M. Leblanc); Kráska a zvíře (J. M. Leprince de Beaumont); 1975 – O lvu, který měl rád jahody (C. Aveline); 1977 – Veselá škola (V. Cohen); 1987 – Arsene Lupin contra Herlock Sholmes (M. Leblanc); … Bibliografie (sborníkovo příspěvková – výběr): 1961 – Světové rozhlasové hry; 1965 – Rozhlasové hry; 199o – Strašidelné příběhy města pražského; 1998 – Moje nová kniha pohádek; 1999 – O obrech; 2oo1 – Babiččina kniha pohádek; 2oo7 – Pověsti z Čech, Moravy a Slezska; … zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy