Jaroslav Marvan

Jednou, když byl u své milenky A. Jančaříkové, její synové Tomáš a Petr při koupání zlobili a ona ho požádala, aby je šel "srovnat". Odpověděl: "No dovol, jsou to snad moje děti?" Kluci slyšeli prásknutí dveří a na jejich dotaz jim řekla, že po této jeho odpovědi mu dala facku, až mu ulítly brýle, a ty ještě vyhodila z okna.

Jaroslav Marvan ve svých vzpomínkách na Vlastu Buriana a jeho divadlo, předkládá tak trochu výčet návštěvníků, kteří představovali tehdejší kulturní a společenskou špičku/dnes V.I.P./. Egon Ervin Kisch, ruský herec Moskvin, básníci Konstantin Biebl a Vítezslav Nezval, Karel Teige, JIndřich Honzl, Václav Wasserman, Eduard Bass, Jiří Frejka, Voskovec s Werichem, malíři Vojtěch Tittelbach, František Tichý, a Julius Fučík./uvedl, že Fučík měl ohromně rád humor, což se projevovalo zejména v jeho divadelních recenzích. ZDROJ: Vzpomínky Jaroslav Marvan vypravuje - Vyd.Novinář, Praha, 1975

V jednom ze svých prvních snímků, ve filmu Falešná kočička (1926) představoval mladý Marvan strážníka a skutečně řídil provoz na podolské křižovatce, ale zabral se do této činnosti tak důkladně, že si ani nevšiml odjezdu filmařů - a strážce zákona suploval ještě několik hodin.

Tento oblíbený prvorepublikový herec byl vůbec prvním, koho diváci spatřili 1. května 1953 na svých černobílých obrazovkách. Jménem všech umělců filmové a televizní tvorby lidi pozdravil a tak fakticky zahájil televizní vysílání.