Marcello Mastroianni

Po škole pracoval v rodinném obchůdku a od roku 1944 byl pokladníkem Eagle Lion Films v Říme. Postupně se začal protloukat tamními amatérskými soubory. Brzy ho k větší divadelní roli doporučil režisér Franco Zeffirelli. Ve hře Jak se vám líbí si ho všiml režisér Luchino Visconti a přijal ho do svého souboru, kde se pod jeho taktovkou začal Mastroianni jevit jako velmi talentovaný mladý herec. Nakonec se stal miláčkem publika. Spolupráce s Viscontim pokračovala na filmech Bílé noci (1957) a Cizinec (1967). V roce 1960 přišla role, která odstartovala Mastroianniho hvězdnou kariéru. Postava paparazza Marcella ve snímku Federica Felliniho Sladký život. Ztvárňuje zde muže hrajícího si na velkého frajírka, který jen vymetá večírky a svádí bohaté a krásné ženy. Vnitřně je však nešťastný, nejistý, jeho manželství prochází hlubokou krizí. Setkání s Fellinim Mastroiannimu přineslo nejen obrovský úspěch, ale také dlouholeté přátelství a pozdější spolupráci na filmech 8 ½ (1963), Město žen (1980) či Ginger a Fred (1986). Od roku 1960 šel z role do role, obsazován byl těmi nejpřednějšími evropskými tvůrci (Vittorio de Sica, Michelangelo Antonioni), filmovými partnerkami mu byli největší a nejkrásnější herečky (Claudia Cardinale, Anouk Aimée, Brigitte Bardot, Catherine Deneuve). Velmi oblíbenou dvojici tvořil se Sofií Loren, která s ním hrála ve třinácti filmech např. Včera, dnes a zítra (1963), Manželství po italsku (1964), Zvláštní den (1977, za roli homosexuála Gabriela byl nominován na Oscara). Rozsah jeho herectví byl nekonečný, pohrál si jak s komediální (Buď zdráv, umělče!, 1973) tak s dramatickou postavou (Noc, 1960) a nebránil se ničemu, o čemž svědčí role jednoho z chlápků, kteří se rozhodnou ujíst k smrti ve Velké žranici (1973). Jeho poslední rolí byla hned čtyřrole ve filmu Tři životy a jen jedna smrt (1996). Ještě týž rok zemřel Marcello Mastroianni v Paříži na rakovinu. Odešla tím velká herecká legenda, symbol italské kinematografie.