Margot Fonteyn

Největší primabalerina - Assolutta dvacátého století, představitelka všech klasických baletních rolí – „Dame Margot Fonteyn de Arias“ - povýšena královnou Elizabeth za zásluhy, se narodila 18. 5. 1919 v Reigate v Surrey ve Velké Británii. Otec byl Angličan, a vlastnil v Suurey menší tabákovou továrnu, matka byla napůl temperamentní Irka, a napůl okouzlující brazilská kráska, po které Margot zdědila krásu a temperament. Matka byla dcerou brazilského průmyslníka Antonia Fontese. Margaret spolu se svým bratrem navštěvovali baletní školu a po tři léta se učili klasickému tanci v dětské třídě. V osmi letech se rodina přestěhovala s otcem, který otevíral v Šanghaji novou tabákovou pobočku a právě zde dostala dobrou baletní průpravu, protože jí školil baletní mistr, ruský emigrant Grigorij Gončarov až do jejích čtrnáctých let. To se spolu s bratrem a matkou vrátili do Anglie. Otec zůstal v Šanghaji, a bohužel byl zatčen a internován japonci jako válečný zajatec a byl obviněn ze špionáže. V roce 1933, nastoupila Margot do baletní školy - Vic-Wells, která byla předchůdkyní současné baletní školy, kterou je Královská baletní škola v Londýně. Měla ty nejlepší pedagožky bývalé baleriny Carského Ruska, Matyldu Kšeninskou, Olgu Preobrajenskou a francouzskou baletku Ninette de Valois. Fonteyn byla nesmírně talentovaná a v hlavních baletních rolích vystoupila na scéně už v roce 1936 v rolích Gisele, Labutí jezero a Spící krasavice. Ve svých dvacíti letech byla jmenována první solistkou. V roce 1940 se jejím stálým baletním partnerem stal Robert Helpman, a vystupovali spolu téměř osm let. Dlužno podotknout, že jejím po delší době mužským choreografem se stal Roland Petit. V padesátých letech změnila baletního kolegu, kterým byl Michael Somes. Když se v roce 1961 podařilo tanečníku Rudolfu Nurejevovi utéci na západ tančili spolu poprvé 21.2.1962 v Gisele, a jejich vystoupení sklidilo bouřlivé ovace. Pravdou je, že Nurejev později známý svým neurvalým chováním vůči baletkám okolo sebe miloval „svou královnu“, jak jí od prvního vystoupení nyzýval až do doby, než se rozhodla opustit baletní scénu – v roce 1979. Přes jejich rozdílné názory, temperament, a také devatenáct let rozdíl ve věku, byli Nureyev a Fonteyn nejbližšími a celoživotními přáteli, loajální jeden ke druhému. To, jestli byli milenci, nebo byl jejich vztah čistě platonický bylo dlouho nejasné. Zatím, co Nurejev tvrdil, že spolu měli i fyzický vztah Fonteyn se k této záležitosti nevyjadřovala, a až teprve její životopisec potvrdil Nurejevovu verzí. Margot Fonteyn a Rudolf Nureyev spolu natočili několik baletních a televizních verzi slavnou verzi Romea a Julie Sergeje Prokofjeva v roce 1966 a nebo Labutího jezera v roce 1967. Ještě před tím Margot natočila pro TV NBC v USA také barevnou verzi Spící krasavice P.I. Čajkovského v roce 1955, nebo Ščigulnik – Louskáček v roce 1958 Z rolí, ve kterých naprosto vždy oslňovala krásným, ladným dokonalým pohybem a projevem jen několik rolí: Popelka, Les Sylphides, Don Juan, Labutí jezero, Sylvia, Ondine, Pelléas a Melisanda, Paridův soud, Kráska a zvíře, úžasná byla jako - Umírající labuť, Lysistrata, Romeo a Julie, Les Demoiselles de la nuit a mnoho dalších….. Fonteyn měla desíti-letý vztah se skladatelem Konstaninem Lambertem. V roce 1955 se provdala za právníka Roberto Ariase, panamského diplomata v Londýně. Jejich manželství bylo zpočátku pohodové, jenže se později rozpadlo pro Ariasovu nevěru. V době, kdy už byla sice na uměleckém důchodu, (odešla ve svých šedesáti letech,) onemocněla rakovinou, a byl to Nurejev, kdo platil její účty za lékařskou péči a navštěvoval jí tak často, jak mu to jen jeho nabitý program nejlepšího evropského tanečníka dovoloval. V té době se už také věnoval choreografii, a měl také nemalé zdravotní problémy - byla mu zjištěna doposud neléčitelná choroba – AIDS. Rudolf Nurejev byl HIV pozitivní a Aids-u podlehl v roce 1993. V dokumentu TV BBC o Margot Fonteyn, Nureyev řekl, že v tanci byli jen oni dva jedno tělo a jedna duše, a že Margot byla všechno, co měl, a že tu byl vždy jen pro ni. Margot Fontayne zemřela v Panamě v městě Panama v nemocnici dne 21. 2. 1991 ve věku 72 let. Marta Holubová-clara.bow