Eugeniusz Bodo

Eugeniusz Bodo, vlastním jménem Bohdan Eugene Junod, předválečný polský divadelní a filmový herec, režisér, producent a scénárista, zpěvák a tanečník se narodil 28. nebo 29. 12. roku 1899. Otazník visí i nad místem jeho příchodu na svět - někdy se udává Varšava, jindy zase švýcarská Ženeva, kde malý Bodo prokazatelně strávil první roky svého života. Jeho otec byl švýcarský inženýr a reformovaný evangelík Theodore Junod, zatímco matka Polka Anna Dorothea Hedwiga Dylewska, římsko-katolického vyznání. Do Polska, kde měla rodina značný majetek (otec byl mimo jiné majitelem několika kabaretů a lodžského filmového studia URANIA), se Bodo přestěhoval až na prahu dospělosti a ihned se zapojil do uměleckého života. Od roku 1917 začal vystupovat jako kabaretní zpěvák a tanečník, nejprve v Poznani a později pak ve Varšavě. V té době vznikl i jeho umělecký pseudonym, který je složeninou prvních slabik jeho vlastního jména (BO - Bohdan) a jména jeho matky (DO - Dorota). Roku 1925 debutoval ve filmu "Rywale" (Sokové), který mu okamžitě přinesl nevídanou slávu a popularitu. Nutno podotknout, že mladý Bodo byl údajně značně šaramantní elegán vybraných a uhlazených mravů a okouzlujícího zjevu, takže ctitelky se kolem něho jen rojily. Během let 1925 - 1938 stihl Eugeniusz Bodo účinkovat ve zhruba 30 celovečerních filmech a byl považován za hvězdu první velikosti. Hrál hlavně milovníky, ale nebál se ani rolí tragických či naopak vyloženě komediálních. Často ve filmu zpíval a jeho písničky si s ním notovalo celé Polsko - byly to, dnešním jazykem řečeno - hity. Byl spolumajitelem filmového studia B.W.B.a později také dědicem otcova podniku URANIA-FILM, což mu umožňovalo točit filmy podle svých vlastních scénářů, sám si je režírovat a hrát v nich i hlavní role. Jeho dílo bylo žánrově značně různorodé, mimo několika sladkobolných "dojáků", poplatných vkusu tehdejšího publika, obsahuje i komedie (Paweł i Gaweł - 1938) a muzikály (Pieśniarz Warszawy - 1934), stejně jako dramata (Bohaterowie Sybiru - 1936), dobrodružné snímky (Głos pustyni - 1932), či přepisy románů slavných (hlavně polských ) autorů (Wiatr od morza - 1930, podle Stefana Żeromského). Ještě koncem roku 1938 se Bodovi povedlo uzavřít výhodnou smlouvu s jistým vlivným filmovým magnátem z USA a na jaře 1939 s velkou slávou otevřel svoji honosnou kinokavárnu "Café - BODO". To vše se ale brzy změnilo a výbuchem 2. světové války stal ze známého umělce utečenec, jehož osud jakoby předvídal název jednoho z jeho posledních filmů - Strach (1938). Po porážce Polska a zabrání svého majetku Němci, se Bodo pokusil uprchnout ze země. Jeho cesta však skončila ve Lvově, kde se nějaký čas živil jako účinkující v kabaretním divadle Tea-Jazz a protože uměl výborně rusky, pořádal i pěvecká a taneční turné po SSSR. Osudným se mu patrně stalo rozhodnutí emigrovat do USA - když jako vlastník švýcarského pasu zažádal příslušné sovětské úřady o povolení k odjezdu, podepsal nad sebou ortel smrti... Dlouhou dobu po válce byla veřejnosti předkládána verze, podle níž byl Bodo popraven nacisty v době okupace Ukrajiny, ale později odtajněné materiáky NKVD odkryly smutnou pravdu - v červnu roku 1941 byl umělec zatčen a obviněn ze špionáže. Byl převezen do Moskvy, kde strávil dlouhou dobu v nechvalně proslulém vězení Butyrky a později do Ufy. Během celé doby polské velvyslanectví několikrát marně žádá jeho propuštění - je ale odmítnuto s tím, že se o osud švýcarského státního příslušníka nemá starat. Z téhož důvodu se na E. Boda nevztahuje ani amnestie, vyhlášená pro všechny polské zajatce v Sovětském svazu. Z Ufy je těžce nemocný (a podle očitých svědků prakticky umírající) umělec odvezen do pracovního lágru ve městě Kotlas ( v Archangelské oblasti), kde podle záznamu v táborové knize umírá 7. října 1943 hladem a vysílením. Jeho osudem se později zabývala režisérka Katarzyna Kącka, která o něm roku 2008 natočila v polské televizi krátký dokumet "BODO - ŚLEDZTWO" (Bodo - Pátrání), zahrnutý do cyklu "Na tropach tajemnic" (Po stopách tajemství).