Jaroslav Přikryl

Hudebník a redaktor Jaroslav Přikryl po maturitě na pražském gymnaziu studoval hru na klavír i na cembalo stejně s komorní hrou na pražské konzervatoři současně s hudební vědou na Filosofické fakultě University Karlovy, aby se po dokončení vzdělání stal učitelem na pražské Lidové škole umění a poté i pedagogem konzervatoře Praha. Jako hudebník se Přikryl věnoval převážně hře na cembalo v souboru Pražští komorní sólisté a mimo něj spoluzaložil kvintet Musica da camera Praga, se kterým během čtvrtstoletí vystoupil ve většině evropských zemí stejně jako v zámoří. Mimo uvedené formace je Přikryl znám ze sólových koncertních recitálů, které uskutečnil na postu pianisty či cembalisty i ze spolupráce se souborem Sonatori di Praga, s nímž pořídil četné gramofonové nahrávky skladeb soudobých českých autorů. Mezi alby, které má J. Přikryl na svém hudebnickém kontě lze objevit o několik významných desek vážné hudby, ke kterým můžeme zařadit jak Vivaldiho Quatro staggioni tak Sinfonii F. X. Richtra, jenž vznikla se Sukovým komorním orchestrem. Nutno dodat, že J. Přikryl se věnoval také profesionální činnosti v oblasti populární hudby. Jaroslav Přikryl usedal za piano například v Divadle malých forem a pro pražské Divadlo hudby připravoval celou řadu samostatných komponovaných programů, jakými byly cyklus pořadů Soukromý Mozart nebo třicetidílný seriál pořadů o italské duchovní hudbě nazvaný Cesty po Itálii. Jaroslav Přikryl pracoval také jako redaktor nejen pro odborný měsíčník Hudební rozhledy, ale také pro programový sborník Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK Koncertní život. Mimo obě výše uvedené tiskoviny Přikryl recenzemi koncertů a gramofonových desek přispíval do deníku Večerní Praha; do měsíčníku Melodie i do občasníku Aktuality Melodie. Přikryl však nebyl jenom píšícím redaktorem pro tisk, protože také autorsky spolupracoval s Československým rozhlasem. Přikryl nechal pro rozhlasové vlny vzniknout pořady o oratoriích G. F. Händela; o díle C. Monteverdiho a vyjma nich se podepsal i pod Galerii malých scén, Galerii starých českých mistrů, pod Ruletu, Slavné orchestrálky, Hudební slovníček i pod seriál Mozartiana. Jaroslav Přikryl byl činný také na poli pedagogickém, neboť vyučoval hru na cembalo, dějiny hudby, dějiny s literaturou hlavního oboru a také i interpretační seminář. Přikryl byl jako pedagog a umělecký ředitel podepsán i pod instruktivní akcí Setkání, jež se proměnila v Letní školu komorní hudby Valdice. Jaroslav Přikryl se již za svého života stal velmi významnou uměleckou osobností kulturní scény a proto je celkem pochopitelné, že se dočkal i svého televizního portrétu, který byl připraven pro dlouhodobý magazín nejen pro seniory Barvy života. Shodou okolností jen několik měsíců po premiérovém odvysílání J. Přikryl zemřel. Jaroslav Přikryl, který měl svá pole působnosti širší též o pole publicistické i o pole úřednické, když aktivně působil nejprve coby funkcionář a později jako předseda Společnosti pro starou hudbu, zemřel ve věku 74 let. Audiografie: ? – Antonio Vivaldi: Quatro staggioni; František Xaver Richtr: Sinfonie; 1978 – Josef Boháč: Soneti per Sonatori; Václav Kučera: Manifest jara; Musica da camera Praga: Barokní sonáty a suity; Miloš Vacek: Dialogy pro hoboj a klavír; 1981 – Oldřich Semerák: Trialogy pro flétnu, violoncello a klavír; 1984 – České klasické kvartety s dechy a sonáty s kontinuem; 1992 – Josef Mysliveček: Abraham a Izák; 2ooo – Georg Friedrich Händel: 12 concerti grossi; … zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy