Miou-Miou

Sylvette Hérry se narodila 22.2.1950 v Paříži. My ji však známe pouze pod uměleckým jménem Miou-Miou, které pro ni vymyslel komik Colouche někdy v době jejího teenagerského věku. Manželství její matky - prodavačky z pařížské tržnice, a otce policisty, netrvalo nijak dlouho a řízením osudu malou holčičku vychovávala spíše přísná a konzervativní bretaňská babička, která měla pro umělecké sklony vnučky pramálo pochopení. Logicky tedy došlo k tomu, že se malá Sylvette musela vyučit čalounicí. To ovšem nebylo nic platné a Sylvetta namísto „seriózního a pořádného zaměstnaní“ hned ve svých devatenácti letech utekla ke kabaretnímu souboru Café de la Gare, inscenujícímu pod vedením Romaina Bouteillea vlastní, často improvizované hry. V tomto spolku poznala Miou-Miou svého prvního životního partnera a později otce své první dcery Angely – herce Patricka Dewaereho. Otcem jají druhé dcery Jeanne se stal tehdy populární zpěvák Julien Clerc. Její kariéra herečky se začala rozvíjet v sedmdesátých letech, kdy se Miou-Miou začala spolu s kolegy ze souboru Café de la Gare pomalu uplatňovat ve filmu. Na filmovém plátně na sebe poprvé upozornila ve vedlejší roli ztrápené Monique psychologického kriminálního dramatu režiséra Chapota „Spálené stodoly“. Profesní zvrat se ale dostavil až s rolí frigidní blondýny Marie-Ange v dramatu „Buzíci“, kde byl jejím hereckým protejškem kromě životního partnera Paticka Dewaereho i sám velký Gérard Depardieu. Miou-Miou se jako herečka s přirozenou lehkostí našla v postavách rozpoluplých charakterů a to jak v komediích (např.“Žádný problém“), v kriminálních dramatech („Policejní inspektorka“), či v dobrodružných filmech („Let Sfingy“). Césara získala v roce 1979 za roli prostitutky Marie v „Úniku“ režiséra Duvala. O tuto výroční francouzskou cenu se ucházela již předtím, například ve snímcích „Fairbanks“ nebo „Řekněte jí, že ji miluji a bohužel, rovněž neuspěšně, i později, ve filmech „Josépha“ , „Láska na první pohled“ , „Večerní úbor“ nebo „Milou v máji“. Také komorní snímek „Předčitatelka“ režiséra M. Devilleho ji znovu Césara nepřinesl, přestože zde předvedla jednu ze svých nejlepších hereckých kreací, coby profesionální předčitatelka románů. Nezvyklou hereckou polohu předvedla jako matka sedmi dětí a utrápená manželka horníka (Gérard Depardieu), který zahyne při stávce na šachtě. Tuto výpravnou filmovou adaptaci klasického románu Émila Zoly „Germinal“ zpracoval režisér C.Berri. Na divadelní scénu se opět vrátila až v roce 1986 ve hře Marguerite Durasové „La Musica“ a v roce 1988 jako Hermiona, v historické tragédii Jeana Racina Andromaché.. Od roku 1989 se opět aktivně věnuje převážně filmové tvorbě.