Andreina Pagnani

Herečka Andreina Pagnani je v rodné Itálii dodnes známá díky seriálu o komisaři Maigretovi, své místo v historii italské kinematografie má i jako dlouholetá životní partnerka slavného Alberta Sordiho (1920-2003). Narodila se v Římě a pocházela z prostých poměrů, v dětství se učila hrát na klavír a harfu, v polovině dvacátých let 20. století se nakonec stala divadelní herečkou a svou profesionální kariéru zahájila v několika divadelních společnostech. Jméno Pagnani, pod kterým je dodnes známá, získala sňatkem s pilotem Federicem Pagnanim (1907-1933). Vzali se v roce 1927 a jejich manželství trvalo šest let až do Pagnaniho tragické smrti při leteckém neštěstí. V roce 1928 se úspěšně zúčastnila konkurzu vyhlášeného filmovou společností v Bologni, a i když se nikdy nestala velkou filmovou hvězdou, umožnilo jí to zakotvit ve velkých dívčích rolích v divadlech v Miláně. Před kamerou stála poprvé v roce 1929, častěji začala točit až ve třicátých letech. Titulní roli hrála v Brignonově romantické komedii SLEČNA UČITELKA (La maestrina, 1933), velké příležitosti dostala v té době i od dalších významných režisérů jako byl C. L. Bragaglia (TEN STARÝ TULÁK – Quella vecchia canaglia, 1934). Ve druhé polovině třicátých let se znovu věnovala hlavně divadlu, od roku 1938 vedla vlastní divadelní společnost Pagnani-Cialente, v sezóně 1938-1939 slavila velké úspěchy na římské scéně Teatro Eliseo. S přirozeným šarmem a elegancí ztvárňovala zásadní ženské postavy domácího i světového repertoáru, vynikla například v Shakespearových Veselých paničkách windsorských, excelovala také v díle L. Pirandella nebo G. B. Shawa. Za války se po delší odmlce dostala do filmových studií, vedlejší roli tety Ortensie hrála v dramatu ZJEVENÍ (Apparizione, 1943) francouzského režiséra Jeana de Limur, po válce se v menší roli jeptišky objevila ve Fredově adaptaci Hugova románu BÍDNÍCI (I miserabili, 1947). Do doby druhé světové války spadá také seznámení s Albertem Sordim. Setkali se v roce 1942, Andreina Pagnani byla v té době na vrcholu své slávy divadelní herečky, Sordi o čtrnáct let mladší začínající umělec v kabaretech. Přesto v sobě našli zalíbení a strávili spolu devět let. Kromě divadla a filmu nacházela Andreina Pagnani od třicátých let bohaté uplatnění v rozhlase a u dabingového mikrofonu. Pro italskou distribuci namlouvala největší americké hvězdy jako Marlene Dietrich, Bette Davis, Katharine Hepburn nebo Greta Garbo, dabovala také zahraniční herečky hrající v italských filmech. V její pozdější filmografii můžeme najít několik společných filmů s Albertem Sordim z doby, kdy spolu již nežili, při natáčení se ale prakticky nesetkali (NEDĚLE JE VŽDY V NEDĚLI – Domenica è sempre domenica, 1958; POSLEDNÍ SOUD – Il giudizio universale, 1961). Sluší se nicméně dodat, že Alberto Sordi měl ve svých pozdějších vzpomínkách pro Andreinu Pagnani jen slova úcty a pokory. Filmová kamera ji zachytila naposledy v manželské dvojici se slavným komikem Totò ve veselohře VELITEL (Il commandante, 1963). Ke své životní roli se Andreina Pagnani dostala v šedesátých letech v televizi. Italská seriálová verze příběhů o komisaři Maigretovi (VYŠETŘOVÁNÍ KOMISAŘE MAIGRETA – Le inchieste del commissario Maigret) začala vznikat v roce 1964 a po boku představitele titulní role (Gino Cervi) se objevovala sympatická a obětavá paní Maigretová, kterou hrála právě Andreina Pagnani. V letech 1964-1972 hrála celkem v patnácti epizodách. Andreina Pagnani zemřela v Římě 22. listopadu 1981 dva dny před svými 75. narozeninami.