Alexandra Berková

Redaktorka Alexandra Berková prožila své dětství v Teplicích a po maturitě na sklářské Střední umělecko průmyslové škole v Kamenickém Šenově studovala ještě pražskou Filosofickou fakultu University Karlovy. A. Berková, která byla nucena život se určitý čas také jako uklízečka kostelů stála u zrodu Obce spisovatelů a Literární akademie Josefa Škvoreckého, kde působila jako vedoucí katedry Tvůrčího psaní. Valná většina lidí znala Berkovou daleko více jako feministickou aktivistku, jako publicistku, spisovatelku a scénáristku nebo také jako vůdčí osobnost Hejna českých spisovatelů Mamut nebo jako členku výboru českého Pen klubu. Alexandra Berková, dcera novinářky a dirigenta symfonického orchestru Bohumila Berky, trpěla v posledních letech těžkou nemocí a přestože zemřela náhle ve věku nedožitých 59 let, její nečekaný odchod lze přičíst na vrub právě nevyléčitelné a zákeřné chorobě. Film a televize: Alexandra Berková se jako autorka zaměřovala především na partnerské a mezilidské vztahy, manželské či rodinné soužití a na toto téma napsala několik rozhlasových her i televizních inscenací. Na obrazovce debutovala Berková jako scénáristka Smyczkovou komedií Pánská jízda, ale největší známost u diváckého televizního obecenstva a potažmo i odborné kritiky jí přinesl seriál příběhů o problémech manželských krizí nazvaný Co teď a co potom, realizovaný režisérem H. Bočanem. Specifickou kapitolou v televizní scénáristické tvorbě A. Berkové jsou i její příběhy z prostřední vojny k nimž lze z těch známějších přiřadit Olmerův snímek Zírej, holube!. Posledním filmem, který byl natočen na Berkové scénář je komorní psychologické drama o pozdní lásce Zlatá brána režiséra J. Brabce s M. Vančurovou a A. Bezčastnym v hlavních rolích. Mimo své práce za kamerou se Berková několikráte objevila i před ní a to především v dokumentárních filmech O. Sommerové, jak je tomu v případě Popelčnina syndromu nebo v známém O čem sní ženy. Spisovatelská tvorba: Alexandra Berková se čtenářům představila nejprve povídkou Miniromán v Literárním měsíčníku a na knižní pulty se dostala prvotinou s názvem Knížka s červeným obalem. Sbírka příběhů se v době svého uvedení stala okamžitě bestsellerem a stala se jednou z největších literárních událostí 8o. let, což Berkové otevřelo novou autorskou cestu. Druhou prozaickou knihou Magorie vstoupila Berková do prostoru metaforicky založených a architektonicky komplikovaně stavěných příběhů. Ve stejné rovině se odehrává i Berkové titul Utrpení oddaného Všiváka, v němž zachycuje lidské osudy v obecnější rovině. Knihou Temná láska Berková vyvolala vášnivě odmítavé reakce části literární kritiky a čtenářů. Tisk: Alexandra Berková pracovala od 7o. do 8o. let jako redaktorka v nakladatelstvích Svoboda i Československý spisovatel a v posledních několika letech spolupracovala s Divadelními novinami. Tituly a ocenění: Alexandra Berková obdržela za novelu Magorie Cenu Egona Hostovského 1991. Bibliografie: 1986 – Knížka s červeným obalem; 1988 – Knížka s červeným obalem; 1991 – Magorie; 1992 – Co teď a co potom?; 1993 – Utrpení oddaného Všiváka; 2ooo – Temná láska; 2oo3 – Knížka s červeným obalem; 2oo4 – Banální příběh – filmová povídka o prostém životním běhu; 2oo6 – Magorie;...