Těodor Bunimovič

Kameramanům, kteří zasvětili svoji práci loutkovému filmu, nikdy nebylo a nebude dost. Těodor Bunimovič započal dráhu kameramana v Leningradě, když v roce 1928 ukončil Státní filmovou školu (GTK) a od roku 1934 pracoval pro filmové studio v Rostově. Za války točil převážně jako kameraman-dokumentarista válečné filmové kroniky, po válce byl od roku 1950 kameramanem ve filmovém studiu v Irkutsku, později ve filmovém studiu v Stalinabadu (dnešní Dušanbe v Tádžikistánu), Kujbyševu a ve Sverdlovsku. Dokumentárním filmům se věnoval až do roku 1957, kdy přešel k filmu animovanému. Od roku 1957 do roku 1984 byl kameramanem ve studiu Sojuzmultfilm. Věnoval se především natáčení loutkových představení a patřil i do Uměleckého vedení studia, které rozhodovalo o loutkové tvorbě v oblasti animace loutek. Svoji filmovou dráhu započal v roce 1957 filmem Slovo imejut kukly, jako kameraman se spolupodílel na řadě především krátkých animovaných (především loutkových) filmů: Peťa i volk (1958), Komediant (1968), Dopis, Lisa i zajac (1973), Miťa i mikrobus (1973), Tajna treťjej planěty (1981), Babička to zařídí.