Maria von Peteani

Rakouská kreslička a spisovatelka Maria von Peteani (rozená Sauer) se narodila 2.2.1888 v Praze, ale už roku 1890 se přestěhovala celá rodina do rakouského Lince. Její otec dr. Edmund Sauer byl poštovním radou, proto mohla po ukončení obecné školy studovat na dívčím lyceu, kde se učila i jazyky (anglický, italský a francouzský). Kreslit se učila u prof. Eduarda Lorenze, hudbě a hře na klavír u vlastního otce. Ve 20 letech se provdala za poměrně bohatého operního tenora Eugena von Peteaniho, říšského rytíře ze Steinbergu (1873-1913). Jako operní zpěvák hostoval v divadlech po celé Evropě (Vídeň, Budapešť, Stockholm, Milán) a Maria jej obvykle doprovázela. Eugen vlastnil majetek v Görzu (Gorizia v severní Itálii, nedaleko hranice s dnešním Slovinskem). Úpadek banky Lenassibank rok po uzavření manželství rodinu těžce finančně zasáhl, přišli o většinu svého majetku. Vilu v Görzu museli roku 1912 upravit na penzión, aby jej mohli pronajímat. Rok poté, teprve ve 39 letech, Eugen umírá po mozkové mrtvici. Manželství trvalo bohužel pouhých 5 let. Po smrti svého manžela se tělesně i duševně nemocná Maria přestěhovala zpět k matce do Lince a živila se až do roku 1920 pouze kreslením. Byla autorkou titulních stránek, exlibris a módních návrhů. Její návrhy dámských modelů vycházely ve Vídni na pohlednicích. Od roku 1920 začala psát fejetony, romány a byla autorkou 9 rozhlasových her. 1926-1938 byla stálou autorkou fejetonů pro „Wiener Tagblatt“, „Getreuen Eckart“ a „Deutsche Allgemeine Zeitung“. Ve svých 17 románech často popisovala těžký a nuzný život berlínských žen v meziválečném období. Nevyhýbala se ani tématům prostituce a nezaměstnanosti. Její romány "Alexanderstraße 66" a "D-Zug 512" vyšly v populárním časopise "Das Kleine Frauenblatt". Její romány měly úspěch a v roce 1933 byl jeden z nich "Der Page vom Dalmasse-Hotel" zfilmován. Po válce v roce 1958 se dokonce dočkal druhé filmové verze. Náměty knih a především její ne zcela árijský původ - prarodiče z matčiny strany měli dle matriky dne 15.7.1851 židovskou svatbu v českých Hořicích - způsobily, že nebyla u tehdejší vlády příliš oblíbena. V roce 1940 obdržela dopis od Komory pro říšské písemnictví (Reichsschrifttumskammer), který pro ni znamenal jednoznačný zákaz dalšího psaní. Další roky pro ni znamenaly těžký život bez možnosti jakýchkoliv finančních příjmů, přestože se její přátelé marně snažili o udělení výjimky. Po roce 1945 už nedosáhla předválečné popularity, napsala poslední dva romány a 28. července 1960 zemřela ve svém domě na Mozartstraße 26 v Linci. Dnes je zde umístěna pamětní deska. (Zpracováno podle různých německých materiálů.)