Ladislav Mrkvička

Ladislav Mrkvička se narodil v Praze, jeho otec byl konstruktérem v Avii, matka byla kuchařkou. V době základní školy se spolu s dalšími spolužáky objevil ve filmu OLOVĚNÝ CHLÉB (1953). Za studií na gymnáziu pak prožíval milostný vztah s dívkou, která se později stala herečkou, což podnítilo i u něj zájem o herectví a začal hrát ochotnické divadlo. Na DAMU nebyl přijat ani na druhý pokus, načež stejně jako otec začal pracovat v Avii, pak byl ošetřovatelem v pražské ZOO. Nabídka na kariéru krotitele v cirkusu Bush zůstala nenaplněna, protože se nakonec na třetí pokus dostal na DAMU. Studium však nedokončil, protože v roce 1962 byl vyloučen kvůli účasti na studentském majálesu. Za tento v té době vážný delikt byl souzen, následně absolvoval základní vojenskou službu a práci ve Vítkovických železárnách. V roce 1964 získal angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde se začal uplatňovat ve velkých hereckých příležitostech (Maryša, Manon Lescaut, Loupežník). V letech 1967-1968 hrál v Divadle Vítězného února v Hradci Králové, kde vynikl v titulní roli Jarky Kohouta ve hře Věra Lukášová. V roce 1968 přešel Ladislav Mrkvička do Prahy a nastoupil do Divadla S. K. Neumanna (1968-1974), kde se výrazně prosadil ve hrách Bratr Žak, Sluha dvou pánů a O myších a lidech. V uvolněné atmosféře konce 60. let mu bylo také uznáno nedokončené studium na DAMU a v roce 1968 byl prohlášen za absolventa. Svobodomyslné politické postoje však znovu Mrkvičkovi ztížily cestu životem a v roce 1974 byl z divadla propuštěn, znovu byl angažován až o tři roky později, a sice v Divadle Na zábradlí (1977-1991). Tady patřil k předním oporám zlaté éry režiséra E. Schorma a vynikl i v mezinárodně oceněných inscenacích Bratři Karamazovi nebo Maratón. Od roku 1991 je Ladislav Mrkvička členem činohry Národního divadla, kde zaujal svými rolemi ve hrách Zázračný mág, Jak se vám líbí, Na miskách vah, Večer tříkrálový nebo Mirandolína. Výborný výkon podává v roli Romeova otce, hrabě Monteka, v Romeovi a Julii. Kromě toho Mrkvička hostuje také na dalších scénách, například Divadlo Komedie (Kupec benátský) nebo Divadlo Bez zábradlí (Racek). Na divadle se Ladislav Mrkvička z mladických a milovnických rolí velmi brzy vypracoval v interpreta složitých psychologických postav, nevyhýbal se ale ani komediálnímu žánru s až groteskním pojetím. Zatímco na divadelním jevišti pracoval od mládí s formátem titulních postav domácího i světového repertoáru, ve filmu, potažmo v televizi dostal příležitost rozvinout svůj herecký potenciál jen v menších rolích. Po zmíněném filmu OLOVĚNÝ CHLÉB (1953), kde ztvárnil spíše komparzní roli, začal dostávat menší filmové role jako student DAMU. Jako dvacetiletý si zahrál postavu studenta v dramatu ROMEO, JULIE A TMA (1959), na přelomu 50. a 60. let pak ztvárnil několik dalších rolí mladých mužů, svým hereckým výkonem zaujal několika většími postavami ve filmech ČERNÁ DYNASTIE (1962) a ATENTÁT (1964). Přes politický škraloup a mimopražské angažmá se Mrkvička v polovině 60. let dostal do okruhu zájmu tvůrců tzv. nové vlny (HOTEL PRO CIZINCE, 1966; PANNA A ZÁZRAČNICA, 1966; TVÁŘ POD MASKOU, 1970). V povědomí dnešních diváků zůstává Mrkvička především jako sportovně založený protagonista filmů pro děti a mládež (METRÁČEK, 1971; LEŤ, PTÁKU, LEŤ, 1978; KLUCI Z BRONZU, 1980; MALÝ VELKÝ HOKEJISTA, 1985). Dostal se ale i ke ztvárnění dramatičtějších rolí (JAKUB, 1976; DOSTIH, 1981). Jestliže film byl velikostí rolí k Mrkvičkovi poměrně skoupý, stejně jako u řady jiných herců si také on vynahradil absenci práce před kamerou v televizi. Hrál v celé řadě inscenací a pohádek, známý je ale především rolí agilního pomocníka majora Zemana v roli poručíka Stejskala (TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, 1975-1979; hrál celkem v patnácti dílech), objevil se také ale v řadě dalších seriálů a televizních filmů, další velkou hereckou příležitost dostal v seriálu DOBRÁ VODA (1982). Spolupracuje také s rozhlasem (například pětidílná rozhlasová hra Tristan a Isolda) a angažuje se také v dabingu (namlouval například Dustina Hoffmana), nikoli nevýznamná je jeho umělecká recitace (Viola, Lyra Pragensis). V posledních letech Ladislav Mrkvička práci pro film a televizi omezuje, za zmínku stojí jeho role otce hlavní hrdinky v televizním filmu MŮJ OTEC A OSTATNÍ MUŽI (2005), ve filmu se naposledy uvedl menší postavou ve snímku GRANDHOTEL (2006). Ladislav Mrkvička je podruhé ženatý, z obou manželství (Ivana Kopecká, rozvod 1988; Alena Kotibová od r. 1988) má celkem pět dětí.