Růžena Nasková

Řekli a napsali o Růženě Naskové: …zvlášť významná léta jejího tvoření spadla až do okupace. Tehdy právě dosáhla velikého ohlasu, poněvadž svým mnohostranným zralým uměním zvedala hlavu a budila víru v lepší budoucnost. Přistoupila-li tehdy před mikrofon zglajchšaltovaného rozhlasu, byl svátek v českých zemích. Její hlas zněl jako hlas Rosavy- jako hlas rodné země. Žačka Otýlie Sklenářové-Malé, kterou ve svých vzpomínkách nazvala „ kněžnou mateřštiny“, rozvinula tehdy slovně odkaz své učitelky./1/1960 …Její tvář se dovedla i zkřivit, zúžit, zešpičatět. Naplnit chmurou. Hněvem. Ne náhodou byla obdivovatelkou Marie Hübnerové./2/1984 …Zvukové záznamy jejího díla podávají ostatně-právě tak jako divadelní kritiky-o jejím hereckém umění objektivnější svědectví než většina fotografií. Nasková, žáčka Sklenářové-Malé, donesla do našeho století-v realističtější podobě-umění romantických herců deklamátorů. Chtěla sloužit a skutečně sloužila rodné řeči./3/1984 /1-3, František Černý-Portréty pražských herců,2003/

Velkou zálibou paní Naskové bylo zahradničení. Jak napsal Aleš Cibulka v knize Černobílé idoly 3: "Mé srdce se nejvíc potěší bujnými, nechoulostivými a proto životaplnými dětmi boží přírody, jako jsou nepřepěstěné růže, zlaté petrklíče, milostné štědré fialky, vůní hýřící konvalinky, hyacinty a karafiáty, opojný jasmín, mou velkou láskou jsou ovšem hrachory. Po kytičkách posedla mne ovšem touha po pěstování zeleniny. Na mnohé jsme pyšna: mák, hrách, fazolové lusky, dýně, karotky, květák, brukev, to vše mě poslouchá a odměňuje. Brambory a ostatní kuchyňskou drobotinu mám už jen z vlastního pěstění.