Maria Jacobini

Herečka Maria Jacobini patřila k hvězdám němé éry italského filmu, uplatnila se ale i po nástupu zvuku a ve spolupráci se svým manželem byla také filmovou producentkou. Pocházela z dobře situované římské rodiny a od dětství toužila po divadle. Dětskou touhu proměnila ve skutečnost díky hereckým kurzům v Accademia di Arte Drammatica. Začala profesionální dráhu na jevišti, brzy se ale stala vytíženou filmovou herečkou. Poprvé stála před kamerou ve filmu BEATRICE CENCI (1910), pak natočila několik dalších krátkých snímků, k hlavním rolím se dostala po roce 1912, kdy začala pracovat pro turínskou filmovou společnost Savoia Film. První hlavní roli hrála v JOHANCE Z ARKU (Giovanna d'Arco, 1913), následovaly další velké příležitosti, často točila s režisérem Nino Oxiliou (1889-1917), s nímž prožila i krátký milostný vztah. Později hrála v několika filmech režiséra Gennara Righelliho (1886-1949), který se za kamerou specializoval na adaptace divadelních her. Spolu s Righellim pak ve dvacátých letech odešla do Německa, což souviselo s krizí italské kinematografie a exodem řady dalších filmařů do zahraničí. V Německu založila vlastní produkční společnost Maria Jacobini GmbH. Ve vlastní produkci a Righelliho režii pak hrála v německém filmu BOHEME (1923). V roce 1925 se potom za Gennara Righelliho provdala. Během druhé poloviny 20. let hrála velké role ve filmech dalších režisérů, a to nejen v Německu. Připomeňme alespoň Ocepovu adaptaci Tolstého předlohy ŽIVÁ MRTVOLA (Živoj trup, 1929) nebo francouzský film Juliena Duviviera MAMAN COLIBRI (1929), v této době se Maria Jacobini začala vracet k natáčení i do Itálie. Definitivní návrat do rodné země se konal počátkem třicátých let, kdy se Gennaro Righelli prosadil jako úspěšný tvůrce po nástupu zvuku. Maria Jacobini se sice musela smířit s úbytkem velkých rolí, na rozdíl od mnoha jiných hvězd němé éry se jí nicméně přechod do zvukového filmu podařil. Zásluhu na tom měl pochopitelně její manžel, který jí poskytoval vedlejší party ve svých filmech. Točila ale i s jinými režiséry, například s Carmine Gallonem, v jehož životopisném snímku TŘI LÁSKY VERDIHO (Giuseppe Verdi, 1938) ztvárnila matku slavného skladatele. Matku dalšího slavného hudebníka pak hrála v Gallonově filmu VĚČNÉ MELODIE (Melodie eterne, 1940), kde přijala roli Anny Marie Mozartové. Dvakrát točila s režisérem Guido Brignonem, ze spolupráce s manželem uveďme historický film CHOVANKY ZE SAINT-CYR (Le educande di Saint-Cyr, 1940), v němž hrála císařovnu Josefínu. Mezitím se začala věnovat i pedagogické činnosti, od roku 1937 byla profesorkou na filmové škole Centro Sperimentale di Cinematografica a mezi jejími žáky byla řada později slavných herců. I v posledních letech života byla ale nadále i vyhledávanou herečkou, přijala například účast v prvních filmech slavného režiséra Luigiho Zampy (ZEMŘEL HEREC - L'attore scomparso, 1941; SLEČINKY - Signorinette, 1942), znovu točila i se svým manželem a opět historický kostým na sebe oblékla ve filmu BOUŘE V ZÁLIVU (La tempesta sul golfo, 1943). Její filmografii uzavírá Castellaniho adaptace literární předlohy ŽENA Z HOR (La donna della montagno, 1944), v níž hrála starší sestru hlavního hrdiny. Maria Jacobini zemřela v Římě 20. listopadu 1944 ve věku 52 let. Závěrem připomeňme ještě její mladší sestru; Diomira Jacobini (1899-1959) byla též filmovou herečkou, ve třicátých letech ale odešla do soukromí.