Franco Nero

Vyrůstal se svými čtyřmi sourozenci v nepříliš zámožné rodině poddůstojníka karabiniérů na jihoitalském venkově. Od dětství chtěl být hercem a jako sedmiletý hrál ve školní inscenaci podle knihy Ference Molnára Chlapci z Pavelské ulice. Divadlu se ochotnicky věnoval také během středoškolských studií, kdy navíc zpíval v operním sboru a o víkendech vystupoval v Parmě a okolí s vlastní jazzovou skupinou Gli Uragani. V pěveckých aktivitách pokračoval také v Miláně, kde studoval ekonomii na tamní univerzitě, prodával knihy u firmy Montedison a statoval na jevišti Teatro Piccolo. Vojenskou službu absolvoval v Neapoli, odkud často zajížděl do Říma, kde se uplatnil jako mladý milovník ve fotorománech. Spřátelil se zde mj. s kameramanem Vittoriem Storarem a bratry Bazzoniovými, s nimiž se podílel jako osvětlovač a asistent kamery na natáčení dokumentárních filmů. Ačkoliv zpočátku vkládal své umělecké ambice do režírování, místo za film. kamerou se v pol. 60. let začal uplatňovat jako neškolený epizodní herec; vybral si ho mj. proslulý americký režisér John Huston do role Abela v nákladné historické fresce Bible. Po sérii úloh šlechetných a nebojácných hrdinů, vítězících často za cenu velkého utrpení, v komerčních dobrodružných thrillerech (Třetí oko, Zločinci z galaxie) a spaghetti westernech (Technika zločinu, Django, Adios Django, Čas masakru), dostal opět nabídku z Hollywoodu. Úloha šlechetného a nešťastně zamilovaného rytíře Lancelota ve film. adaptaci broadwayského muzikálu na motivy středověké legendy Král Artuš a jeho družina (r. J. Logan), mu pomohla oprostit se od jednorozměrných schematických postav. Během natáčení se sblížil s hereckou partnerkou Vanessou Redgraveovou, po jejímž boku pak ještě několikrát hrál (Drop Out, Dovolená a Tiché místo na venkově); z jejich několikaletého vztahu pochází syn Carlo Gabriel, který se věnuje film. režii. Celá kariéra F. N. trpí uměleckou nevyrovnaností, neboť účinkoval v řadě akčních snímků různé provenience a nevalné úrovně, ale také v mnoha umělecky náročnějších a závažných společensky angažovaných dílech, v nichž ztělesňoval dva rozdílné druhy hrdinů. První kategorii tvoří mužné svérázné typy, ať už stojí na straně zákona či proti němu: mladý policejní kapitán Bellodi, jehož vyšetřování záhadné vraždy v sicilském městečku ztroskotává na strachu obyvatel z nelítostného teroru mafie, v psychologickém dramatu Den sovy (r. D. Damiani); německý dezertér Grauber, popravený svými krajany za tichého souhlasu kanadského velitele zajateckého tábora, v protiválečném dramatu podle skutečné události Gott mit uns (r. G. Montaldo); prokurátor Traini, jenž odhalí spojení mafie s představiteli zákona, ve společenskokritickém dramatu Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky (r. D. Damiani). Dále si zahrál jako americký novinář John Reed, účastník mexické revoluce a bouřlivých událostí kolem Velké říjnové revoluce v Rusku, v dvoudílné historické epopeji Rudé zvony (r. S. Bondarčuk); homosexuální poručík Seblon, který odmítne nabízené tělo milovaného muže (Brad Davis), aby pomohl jeho bloudící duši, v dramatu podle autobiografické povídky Jeana Genêta Querelle (r. R. W. Fassbinder). Ještě složitějšími charaktery se vyznačují jeho postavy slabochů, lidí rozpolcených, nervních, hledajících a nenacházejících oporu a pocit štěstí: malíř Horacio, který zanechává svou zmrzačenou milenku (Catherine Deneuveová) jejímu starému poručníkovi (Fernando Rey), ve film. přepisu stejnojmenného románu Benita Péreze Galdóse Tristana (r. L. Buñuel); šílený malíř Léonard v psychologickém dramatu Tiché místo na venkově (r. E. Petri); ustrašený učitel Michele Belcore, jenž se nedokáže postavit pokrytectví maloměšťácké honorace, v dramatu o moci a strachu Úctyhodní lidé (r. L. Zampa); despotický důstojník Asciutto, jehož šikanování je vystaven vojín základní služby (Michel Placido), v antimilitaristické satiře Vítězný pochod (r. M. Bellocchio); zbabělý architekt Vanzi, který v sobě nenajde mravní sílu svědčit o zákeřném zavraždění nepohodlného spoluvězně, v dramatu Vyšetřování skončilo - zapomeňte (r. D. Damiani). Vytvořil titulní postavu zavražděného slavného módního návrháře Gianniho Versace v životopisném TV snímku Versace: Vražda. Byl hostem MFF v Karlových Varech 1982 a 2000 a poč. 1992 pobýval v Praze při příležitosti natáčení melodramatu se špionážní zápletkou Zkouška paměti (r. M. Aliprandi), v němž ztělesnil spisovatele a scenáristu Paula Herzoga, který pátrá po kdysi milované ženě (Karin Giegerichová), která byla za záhadných okolností prohlášena za mrtvou. Zúčastnil se Art Filmu v Trenčianských Teplicích 1995.