Naděžda Krupská

Sovětská politická pracovnice, pedagožka i organizátorka školství Naděžda Krupská se dostala do učebnic dějepisu především jako manželka revolucionáře Vladimíra Iljiče Lenina (1870-1924). Pocházela ze zchudlé šlechtické rodiny vojenského důstojníka Konstantina I. Krupského (1837-1897) a jeho urozené manželky Elizavety V. Tistrové (1836-1903). Dle dochovaných snímků byla Naděžda v mládí velmi pohledná dívka, která se však chlapců stranila a raději trávila volný čas čtením. Několikrát navštívila i literární kroužek "tolstojovců", ale abstraktní debaty zúčastněných ji neoslovily. Po přečtení Marxova Kapitálu v roce 1890 hledala skupinu stejně smýšlejících souputníků a prvním ideovým "učitelem" byl student techniky Robert Klasson, s nímž začala navštěvovat marxistický kroužek. O 4 roky později se na jedné únorové schůzi potkala se svým pozdějším osudovým mužem, tehdy ještě Vladimírem Uljanovem. Zprvu jí tento docela arogantně vystupující potomek školního inspektora v Simbirsku neimponoval, nicméně po nějaké době k sobě našli cestu, a to nejen ideologickou. Krupská ho ctila především jako muže-revolucionáře a odhodlaně plnila jeho úkoly. Aktivity marxistického kroužku nezůstaly utajeny carské policii a v prosinci 1895 byl zatčen Uljanov, o pár měsíců i Krupská. V lednu 1897 byli oba odsouzeni do různých vyhnanství, ovšem oficiální zásnuby byly příčinou, že následující tři roky strávili na přikázaném pobytu v Šušenském na Sibiři. Zde byli v místním kostele sv. Petra a Pavla v červenci 1898 oddáni i přesto, že byli ateisté (na obřadu trvala Naděždina matka). Vzhledem k revolučnímu smýšlení obou mladých manželů nebyl zřejmě (dle dochovaných písemností) jejich vztah romanticky zamilovaný, ale spíše věcný a partnerský. Paradoxně však právě léta ve vyhnanství patřila v jejich společném životě k těm nejšťastnějším. Byť zřejmě děti chtěli, nikdy se jich nedočkali, další léta po propuštění z vyhnanství prožívala Krupská v emigraci a ve stínu stále slavnějšího muže. Po pobytech v Anglii, Německu a Švýcarsku žili druhým rokem v Paříži, ovšem čtyřicetiletá Naděžda už nebyla tou pohlednou svěží dívenkou. Onemocněla Basedowovou nemocí a jak nemoc štítné žlázy postupovala, Leninova manželka ztloustla, měla problémy se srdcem a vystouplé oči ji dodaly zcela jiného vzezření. Operaci však z pochopitelných důvodů odmítla - zákrok byl riskantní a výsledek velmi nejistý. Právě v r. 1910 poznal Lenin v jedné pařížské kavárně druhou "osudovou" ženu svého života, šarmantní Francouzku Inessu Armand (1874-1920), jež ho svým půvabem a zřejmě i skandálním životem okouzlila. Naděžda brzy poznala, co se s manželem děje, kupodivu se však s Iness staly přítelkyněmi. Prokázala nebývalou toleranci, obě ženy se staraly o Leninovu zahraniční korespondenci i propagandu a Krupská si dokonce oblíbila i děti manželovy milenky. Možná z toho faktu později mnozí historikové usoudili, že sama děti mít nemohla. Několik let tedy sdíleli domácnost ve třech, posléze vztah s vášnivou Iness ukončil sám Lenin. Vítězství VŘSR s Leninem však už sdílela jeho právoplatná manželka, která se více věnovala teorii polytechnického vzdělání a spojení výchovy, vyučování a výrobní praxe. I po smrti V.I. Lenina v lednu 1924 zůstala aktivní v mezinárodním komunistickém hnutí a od r. 1931 byla členkou AV SSSR. Naděžda Krupská zemřela 27. února 1939, den po svých 70. narozeninách a je pochována na hřbitově u Kremelské zdi.