Herbert von Karajan

Známý dirigent Herbert von Karajan se narodil jako Heribert Ritter von Karajan 5. dubna 1908 v rakouském Salcburgu do šlechtické rodiny s řecko-makedonskými kořeny. Do Saska přicestoval už jeho praděd Georgios Karajannis,který zde působil jako kupec a jeho syn Theodor byl později kurfiřtem Friedrich Augustem III. za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Herbertův otec byl vojenským lékařem a amatérským klarinetistou. Když bylo zřejmé, že i mladší z jeho dvou synů, malý Herbert, má výrazný hudební talent, zvolili pro něj rodiče nejprve dráhu klavíristy. Chlapeček si vedl dobře a brzy svého staršího bratra Wolfganga v mnohém předběhl. Své první veřejné vystoupení si odbyl jako čtyřletý a v pěti letech už měl, podobně jako jiný salzburský rodák - W. A. Mozart, pověst zázračného dítěte. Později studoval na na salcburském Mozarteu, ale kvůli zdravotním problémům s rukama musel aktivní hry zanechat. Rozhodl se tedy pro dráhu dirigenta a roku 1928 získal diplom z Hochschule für Musik ve Vídni. Brzy nato (r. 1930) se stal prvním kapelníkem v Městském divadle a současně v Filharmonickém orchestru města Ulm. Dirigoval na prestižním Salcburském hudebním festivalu a r. 1934 poprvé řídil i Vídeňské filharmoniky. Velký inpuls dostala Karajanova kariéra o rok později, po jeho vstupu do NSDAP. V době 2. světové války pracoval jako státní kapelník Berlínského státního orchestru a nevyhýbal se ani politicky angažovaným vystoupením ve prospěch nacistické strany - dirigoval např. vítězný koncert u příležitosti vojenského obsazení Prahy a Paříže. S Adolfem Hitlerem si H. von Karajan sice do oka nepadl, zato Hermann Göring byl jeho velkým příznivcem. Když si ale Karajan roku 1942 vzal za ženu čtvrtinovou židovku Annu Marii Gütermann,"rozlil" si to u svých mocných ochránců natolik, že v závěru války raději Německo opustil a žil v Itálii. Po válce zamířil zpět do rodného Rakouska, kde mu byl sovětskými okupačními úřady kvůli jeho čleství v NSDAP vysloven zákaz výkonu povolání, který však byl už r. 1947 zrušen. Ozvěna hymny SS "Horst Wessel Lied", jíž kdysi zahajoval koncert v okupované Paříži, se vytrácela a cestě za uměleckou kariérou už nic nebránilo... Až do roku 1989 stál Karajan 1989 v čele Berlínských filharmoniků, letech 1956 - 1964 vedl také Státní operu ve Vídni a 20 let byl stálým hostujícím dirigentem v milánské opeře La Scala. Ve svém rodišti založil v roce 1967 Salcburské velikonoční hry a až do smrti je vedl.Karajan vystoupil též čtyřikrát na Pražském jaru: v 1963 s Vídeňskými filharmoniky a v letech 1966, 1969 a 1976 s Berlínskými filharmoniky. Zvláště památné bylo jeho vystoupení v roce 1966, kdy si organizátoři museli vymoci spoustu povolení, aby mohl Karajan přistát na ruzyňském letišti se svým soukromým letadlem. Českou filharmonii dirigoval jednou - v srpnu 1971 v Salcburku. Jako dirigent byl vždy posedlý tohou po dokonalosti a od hudebníků požadoval jen ty nejlepší výkony, což mu často přinášelo různé konflikty. Díky své profesionalitě sklízel úspěchy po celém světě, pouze do státu Izrael mu byl, díky jeho nacistické minulosti, navždy zamítnutý vstup. Ačkoliv jej od poloviny 70. let sužovaly neustálé zdravotní problémy - po operaci páteře následovala mrtvice, těžce se pohyboval a svá poslední vystoupení musel absolvovat vsedě, trvala jeho oslnivá kariéra dlouhých 60 let. Herbert von Karajan byl v soukromém životě 3x ženatý. Poprvé krátce (1938-1940) s Elmy Holgerloefovou, podruhé (1942-1958) s Anitou Gütermannovou, která byla částečně židovského původu, a potřetí (od roku 1958 až do své smrti) s francouzskou modelkou Eliette Mouretovou, s níž měl dcery Isabel (* 1960) a Arabel (* 1964). Herbert von Karajan miloval technické vymoženosti své doby - byl vyznavačem rychlých aut (hlavně zn. Porsche) a také hrdým majitelem pilotního průkazu. Rád létal s vlastní Cessnou, jeho dalšími koníčky byla mořská jachtařina a lyžování. Jako jeden z prvních od vážné hudby pochopil sílu televize a založil proto svou vlastní televizní výrobní společnost. Během svého života natočil na postu dirigenta více gramofonových desek a CD než většina jeho kolegů . V 80. letech 20. století se nadchl pro tehdejší novinku - kompaktní disky a neváhal jich využít. Díky spolupráci se šéfem společnosti SONY nahrál první CD s operní hudbou - Wagnerova "Parsifala". Jako jeden z mála Rakušanů si Herbert von Karajan ponechal šlechtický titul, neboť jej chápal jako své umělecké jméno. V dubnu 1989 vystoupil H. von Karajan, navzdory svému špatnému zdraví (prodělal krátce předtím cévní mozkovou příhodu), naposled na veřejnosti. Tento kontroverzní, ale charismatický umělec zemřel na selhání srdce 16. července 1989 během pilného zkoušení Verdiho "Maškarního bálu". Stalo se tak na jednom z jeho sídel, v Anifu uprostřed rakouských Alp, kde je také pochován. Zbylo po něm přes 800 hudebních nahrávek a majetek, odhadovaný na 255 milionů eur.