Miloslav Stingl

Známý český cestovatel, etnograf a publicista JUDr. PhDr. Miloslav Stingl se narodil 19. prosince 1930 do rodiny důlního technika v severočeské Bílině, poté se jeho domovem nadlouho staly Karlovy Vary a od roku 1980 žije v Praze. Mimoto ovšem strávil více než 20 let života v zahraničí, kde jako samostatný etnograf a cestovatel konal rozsáhlé expedice. Během nich navštívil 151 zemí všech kontinentů, hlavním předmětem jeho zájmu pak byly domorodé kultury amerických Indiánů a Eskymáků, australských Aborigenů a také původní obyvatelé Tichomořských ostrovů. A jak to všechno začalo? Podle vzpomínek samotného M. Stingla už v jeho dětství, kdy byl jako drobný, brýlatý mládeneček častým terčem posměchu a šikany starších a silnějších kluků. Snad právě z tohoto důvodu věnoval hodně času knížkám a snění o tom, čeho všeho dosáhne, až jednou vyroste... Po maturitě na reálném gymnáziu v Karlových Varech odešel do Prahy, kde na právnické fakultě UK vystudoval obor mezinárodní právo a stal se "dvojctihodným" doktorem práv a filozofie. Poté působil v Akademii věd a postupně získal členství i na několika významných zahraničních univerzitách a vědeckých ústavech. Zároveň byl, díky své vědecké činnosti, přijat i do Société des Américanistes při UNESCO a rovněž do Société des Océanistes při UNESCO. Hlavní náplní jeho práce však bylo cestování a poznávání života i zvyků mnoha různých domorodých etnik - zejména těch indiánských a tichomořských. Nikdy k nim nepřistupoval jako nadřazený "bílý" pozorovatel, ale vždy se snažil co nejvíce zapadnout do stylu jejich života, jedl to, co oni, spal v jejich chatrčích, hrál si s jejich dětmi... A když už se vyskytlo něco, co opravdu musel odmítnout (jako např. nabízenou dvanáctiletou nevěstu či účast při obřadech, aktivně praktikujících rituální kanibalismus), snažil se to udělat co nejtaktněji - většinou výmluvou, že něco takového mu zakazuje jeho víra. To nábožensky tolerantní domorodci většinou chápali. Velkou pomoc u něho našli i Indiáni oklahomského kmene Kikapú, kteříse právě během jeho pobytu ocitli v nebezpečí, že přijdou o kmenové pozemky, svůj jediný majetek. M. Stingl proto využil svých kontaktů a jako znalec mezinárodního práva se za věc svých přátel rozhodně postavil. Právo tak jeho zásluhou zvítězilo a Kikapové se mu za to později odvděčili tím, že ho zvolili náčelníkem. To už ovšem M. Stingl byl zpátky v Praze, takže celou záležitost řešila československá ambasáda ve Washingtonu a naše Ministerstvo zahraničí. Přes zvláštního posla pak Okima (indiánské jméno M. Stingla, znamenající "Ten, který vede"), obdržel náčelnickou čelenku z orlích per a potvrzení, vyhotovení podle strarého zvyku na ručně vyčiněné buvolí kůži. Stal se tak pravděpodobně jediným indiánským náčelníkem ve střední (a možná i celé) Evropě a podle svých slov si toho velice cení. Přestože by z důvodu této své "funkce" mohl mít rovnou 4 manželky, M. Stingl nikdy téhle výhody nevyužil a se svojí jedinou ženou má 3, dnes už dopělé, děti. Syn Jan pracuje jako manažer v ČEZ, Tomáš a Helena jsou novináři. Miloslav Stingl se domluví 17 jazyky, z nichž některé jsou velmi exotické a mimo něj jimi hovoří jenom hrstka lidí. Ze svých cest vytěžil náměty ke mnoha (cca čtyřiceti) knihám cestopisného charakteru a více než 510 hodin obrazového materiálu. Toho v bohaté míře využila např. německá veřejnoprávní televize, která z něho vybrala a natočila 33-dílný televizní seriál nazvaný „Kolem světa s Miloslavem Stinglem“. Pro Slovenskou televizi pak M. Stingl připravil seriál o Indiánech, nazvaný „Předkové a potomci Vinetua". U nás se filmovému zpracování jeho celoživotního díla prozatím nikdo neodhodlal, což je určitě škoda. S tímto významným mužem se proto můžeme na našich obrazovkách převážně setkávat pouze v roli hosta ( např. pořady " GEN – Galerie elity národa", Na plovárně" anebo "Všechnopárty") a je mu také věnována jedna epizoda televizního cyklu "13. komnata). M. Stingl nikdy nebyl členem žádné politické strany či hnutí, kromě vědecké práce a publicistické činnosti působil jako předseda redakční rady měsíčníku „Latinská Amerika“, který spolu s několika přáteli v roce 1965 založil, často vystupoval v rozhlasu a svého času moderoval cestopisný cyklus ČST, nazvaný " Klub cestovatelů". V cizině patří k nejznámějším a nejpřekládanějším českým autorům. Je členem Obce spisovatelů a přesvědčeným vlastencem. Ačkoliv k tomu měl celou řadu příležitostí, nikdy neuvažoval o emigraci, právě naopak - v mnoha svých publikacích přibližuje naši zem zahraničním čtenářům (např. kniha o českém lázeňství anebo rozsáhlé reprezentativní dílo „Co je v Evropě nejkrásnější“).